Změna je život
Tak jsem si díky vysokému pracovnímu nasazení úředníků z Bruselu mohl zase oddechnout. Poté, co jsem byl informován o normách zakřivení okurek a banánů podle evropských standardů (jiná zakřivení rozhodně nekupuji), poté, co byl vyřešen kardinální problém kontinentu, který se týkal názvu našeho pomazánkového másla a konzumace octových utopenců s cibulí, přišla další informace o vytvoření devítistránkového elaborátu, který se týká používání voskových svíček. Konečně mám díky EU po starostech a vím, jak veliký má být u svíčky knot i plamínek a kolik nanogramů svíčkového popílku mi smí o příštích Vánocích spadnout z rozsvíceného stromečku.
Poučeni dobrým příkladem, nelení ani naši úředníci. Pod stále platným heslem, že postaru se žít nedá, přichází s obrovskými změnami, které náš život jen a jen obohatí. Považte. Patrné je to především u řemesel a povolání. Z mého okolí už vymizeli všichni truhláři, zedníci a kováři, stali se z nich manažeři. Moje paní krejčová se stala operátorkou oděvní tvorby a můj soused, který jezdí ve fabrice s ještěrkou, se proměnil z řidiče v podnikového logistika. Ze zdravotní sestry se stala pracovnice v přímé ošetřovatelské péči a ani já jsem nezůstal pozadu a z dosavadního psychiatra jsem se proměnil v nositele zdravotnického výkonu. Z pacienta se stal pojištěnec, z učitele edukátor, z výuky edukační proces, ze sociální sestry je klíčová pracovnice.
Pacient, pardon, pojištěnec, už z lůžka nevstává, ale provádí vertikalizaci. Mimo to už nechodíme do práce, ale do procesu. Lékaři do léčebně preventivního, učitelé do výchovně vzdělávacího, dělníci do výrobního a zemědělci do pěstebně chovatelského. Když jsem v době socialismu slyšel žertovné názvy pro uklízečku coby kosmetičku podlahových krytin a pro kopáče co konstruktéra planetárních rýh, bral jsem to jako neslušné žertování s lidskou prací. A ejhle, čas pokročil, a co bylo dříve vtipem, stává se realitou. Možná je to dobře. Vždyť život bez tak podstatných změn byl by jednou nekonečnou nudou.
Doc. dr. Jaroslav Maxmilián Kašparů
Psychiatr, pedagog, řeckokatolický kněz, spisovatel, esperantista. Působí jako forenzní psychiatr a vysokoškolský učitel, je velmi žádaný jako vedoucí duchovních cvičení. Vystupuje pravidelně v Českém rozhlase a České televizi, je členem Rady České televize. Žije a pracuje v Rynárci a Pelhřimově, je ženatý, má dvě dcery a dva vnuky. Jeho vášní je ochotnické divadlo.
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 / 2016 na straně 25.