Tajemství ze světa akvabel

Když vodu v bazénu rozvlní akvabely a začnou předvádět své umění, člověk se nemůže ubránit pocitu, že pro ně ve vodě platí úplně jiné fyzikální zákony. Vždyť ony tančí na hladině, vyskakují do velké výšky, aniž by se odrážely ode dna, a když se po mnoha vteřinách vynoří, stále se usmívají! Jejich pohyby jsou naprosto stejné, i když visí právě hlavou dolů. Brněnské akvabely Denisa a Daniela si z květnového Mistrovství Evropy Masters ve vodních sportech v Londýně přivezly spoustu zlata. Nejen za duo, ale také za vystoupení v týmu, v kombinaci a Denisa i za své sólo.

Jak je to s těmi kategoriemi? Kolik akvabel tvoří tým a co je to kombinace?

Denisa: My už neplaveme vrcholově, ale v kategorii Masters, což je pro sportovce od 25 let. Závodníci jsou tu v kategoriích 25–30, 30–40 a dál po desítkách nahoru. Když akvabely vystupují v týmu, je jich osm, kombinace znamená, že vystupuje desetičlenný tým, ale během vystoupení se složení různě obměňuje, střídá a prolíná. S Danielou plaveme také duo a já plavu i sólovou sestavu.

Plavaly jste hned od začátku jako duo?

Daniela: Když nám bylo okolo devíti let, plavaly jsme spolu v týmu, od dvanácti let pak v kombinaci a duo jsme začaly trénovat v roce 2007.

Jak se malá holka stane akvabelou? Je nejdříve plavkyní nebo gymnastkou?

Denisa: Nejdříve se musí naučit plavat, musí umět ploutvové pohyby a také mít vztah k vodě, sžít se s ní. Gymnastika je pro akvabely základní průpravou, stejně jako i pro jiné sporty. Akvabela potřebuje být pružná, silná, ostrá. Gymnastické prvky se pak přenášejí do vody.

Pod vodou si počítáme nahlas

Jak se nacvičují ty krásné sestavy, s nimiž závodíte? Kdo vymýšlí choreografii?

Denisa: Nejprve se vybírá hudba a až na hudbu se vymýšlí sestava. Dříve nám ji vytvářely trenérky, postupem času, ve vrcholové fázi, nám sestavu připravoval choreograf, nyní si choreografii děláme samy. Například sestavy, se kterými jsme startovaly v Londýně, jsou naším vlastním choreografickým dílem. Snažíme se především o to, abychom pobavily diváky.

A jak to probíhá s klasickým choreografem? Předává akvabelám nějaký hotový „zápis“?

Daniela: Ne, choreografii vymýšlí za chodu. My vlezeme do vody, zkoušíme jeho nápady, on nám dává různé instrukce a postupně vše upravuje.

Nacvičuje se sestava hned ve vodě, nebo nejprve na suchu? Co když ve vodě, třeba při výskoku, neslyšíte hudbu?

Denisa: Celá sestava je na počítání. Hudba se počítá například „do osmi“ nebo „do šesti“, takže dokážeme sestavu zvládnout i bez hudby. Když si ji zkoušíme na suchu, pomocí rukou děláme i pohyby, které pak ve vodě nahradí nohy. Při nácviku pod vodou počítáme nahlas, nebo se ťuká něčím kovovým například o schody bazénu.

Daniela: Hudba je pod vodou dobře slyšet, někdy i lépe než nad vodou. Zároveň si musíme počítat, víme přesně, co na kterou dobu je, dokážeme kdykoliv navázat, i když se hudba při některém prvku trochu ztratí.

Počítání nahlas pod vodou? Jak to děláte?

Denisa: Je to spíše takové „tútání“, nebo i rukama se dá vytvářet dobře slyšitelný zvuk. To je dobré hlavně při rozplavbách před závodem, kdy je v bazénu více týmů a nepouští se hudba.

Myslím, že lidé, kteří se věnují sportu, mají prostě pozitivnější přístup k životu.

Nesmíme se dotknout dna bazénu

Někteří lidé si myslí, že akvabely alespoň občas chodí po dně bazénu nebo se od něj odrážejí. Je to tak?

Daniela: Naopak, my se nesmíme dotknout dna. Proto je lepší bazén, který má alespoň pětimetrovou hloubku. Když jsme občas tam, kde je třeba jen dva a půl metru vody, těžko se nám některé prvky realizují, třeba takové výnosy, kdy je jedna nahoře a dole pod ní skupina ostatních. Je pak náročné nedotknout se dna, to se různě krčíme a není to ono. Když můžeme být kolmo, je to větší síla.

Denisa: Při výskoku do výšky jsou dole akvabely, které se neodrážejí o dno. Musí zabrat všichni a umět s tou silou pracovat.

Během vystoupení je vidět, že jste často dlouho pod vodou a ještě tam musíte stihnout hodně věcí. Jak dlouho vydržíte s dechem?

Denisa: Danča říká, že pod vodou vydržíme tak dlouho, jak potřebujeme. Ve skutečnosti je to tak, že když se člověk hodně hýbe, je to maximálně 20 sekund.

Daniela: Trénuje se to tak, že plaveme střídavě klasický kraul a následně prsa pod vodou, abychom si zvykly na větší zátěž a s ní spojenou únavu.

Znamená to, že akvabely přeplavou celý padesátimetrový bazén pod vodou?

Denisa a Daniela: Ano.

Akvabely mají i kategorii 80+. Je to obdivuhodné a my před těmi babičkami smekáme a vždy na ně s údivem zíráme.

Čím víc nemůžeme, tím víc se usmíváme

Obdivuhodný je také úsměv, se kterým celou sestavu předvádíte. Občas to asi není taková legrace.

Denisa: Úsměv tam prostě musí být, ten k tomuto sportu patří.

Daniela: Už jsme na něj tak zvyklé, že i když děláme jiný náročný sport, tak se u toho usmíváme. Dokonce čím víc nemůžeme, tím více se usmíváme. Pak se třeba v posilovně stane, že nám chtějí naložit větší zátěž.

Jak trénují akvabely, které jsou na vrcholu své kariéry, v reprezentaci?

Daniela: Tréninky jsou dvakrát denně a jednou za čas je volný den na regeneraci. Trénink začíná v šest hodin kondičním plaváním, od sedmi už se piluje technika. Pak je většinou škola a odpoledne po vyučování se trénují sestavy na suchu i s hudbou ve vodě. Tréninky mají mnoho různých podob, od kondiční přípravy ve vodě přes gymnastické prvky na suchu, aerobik, balet, posilování i běh.

Vystupujete v krásných kostýmech. Jak je možné, že vám vydrží líčení a účes?

Denisa: Líčíme se voděodolnými líčidly. Speciální úpravu ale máme pro vlasy. Při závodech totiž nesmí vlasy nikde trčet a být uvolněné. A protože by normální gel ve vodě nevydržel, dáváme si na hlavu želatinu. Když se připraví, je horká a na hlavě pálí, ale pak uschne a účes ztvrdne jako bakelit. Z vlasů jde umýt zase jen horkou vodou.

Trénování dětí nás baví

Obě se věnujete zároveň i trénování dětí. Jak je to u malých dětí s vytvářením vztahu k vodě? Co nepodcenit, jak ho nejlépe pěstovat?

Denisa: Trénuji děti okolo pěti až sedmi let, to jsou v plavecké školičce ty starší. Některé děti se na začátku vody hodně bojí, těm se musíme věnovat víc. Snažíme se jim ukázat, že voda je kamarádka, se kterou si mohou skvěle hrát. Někteří naši malí svěřenci jsou naopak tak nebojácní, že do vody skočí, aniž by si uvědomili, že neumí zatím ještě plavat. Důležité je, aby děti plavání bavilo. Vůbec se nezaměřujeme na závodění, na něj můžou přejít v budoucnu. Jednotlivé plavecké styly učíme formou her. Chceme, aby děti postupně pochopily, že záběr ve vodě by měl být při jakémkoli stylu co největší a že ruce i nohy se při něm musí o vodu opírat. Často se setkáváme s tím, že nejen děti, ale i dospělí mají zažité nesprávné pohyby.

Daniela: Já trénuji větší holky, ty už vztah k vodě vybudovaný mají a chtějí závodit. Je jim mezi patnácti až osmnácti. Přestože procházejí pubertou, nemají mezi sebou žádné větší konflikty. Děvčata, která do týmu nezapadnou, odcházejí daleko dříve. V tomto věku už mají dobrou partu a společné cíle. Pokud by někdo v týmu zaostával, ostatní mu to dají najevo.

Jak mohou rodiče sami své děti dobře připravit na plavání?

Denisa: Výborné je plavání s destičkou, důležité je také učit děti dělat symetrické pohyby. Děti by se neměly bát mít hlavu pod vodou nebo se položit na záda. Mohou se například potápět pro nějaké věci na dno. Rodiče by však měli jít příkladem. Pokud totiž někdo z rodičů řekne „Já nesnáším plavání s hlavou pod vodou“, děti tohle velmi rychle okoukají.

Závodit můžeme i v devadesáti

Co plánujete, samozřejmě kromě závodění?

Daniela: Chtěly bychom trénovat mladší děvčata a hodně nás baví choreografie. Rády vybíráme hudbu a společně přemýšlíme, jaké prvky do sestav zařadit, aby to bylo co nejlepší.

Do kolika let se můžete účastnit závodů Masters?

Denisa: Akvabely mají i kategorii 80+. Je to obdivuhodné a my před těmi babičkami smekáme a vždy na ně s údivem zíráme.

Daniela: V technické sestavě musí plavat stejné prvky jako my a ony to prostě dokážou. Samozřejmě, že jejich sestavy jsou pomalejší a jednodušší, ale je úžasné, jak si z toho dokážou ve svém věku udělat zábavu. Například na závodech v Itálii byl v kategorii 70 až 80 let tým v růžových plavkách se sukýnkami a na moderní hudbu předvedl skvělý výkon. Bylo vidět, jak si to užívají. V kategorii skoků do vody jsme viděly závodníky, kterým bylo víc než 60 let a skákali salta do vody, nejstaršímu bylo dokonce 92 let!

Denisa: Závody Masters mají velmi přátelskou atmosféru. Všichni si přejí úspěch, vzájemně se chválí a rádi a nadšeně spolu komunikují. Myslím, že lidé, kteří se věnují sportu, mají prostě pozitivnější přístup k životu.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 - 5 / 2016 na straně 24-27.