O dětech, mládeži a směrování světa

To máme mládež! Jen zpívají si rock a zpívají si roll, no já vám povim, milá pani, škoda pro ně škol. To máme mládež... A všechno chtějí hned a všechno vědí líp. A když jim člověk moudře radí, mají na to vtip…

To zpívaly Věra Špinarová a Petra Janů v písničce, které je už pár desítek let. A kdo z nás dospělých si někdy nepřisadil, ať už ho naštvalo dítě vlastní nebo sousedovo. Podobné věty se dědí z generace na generaci. Pronášeli je naši praprarodiče, prarodiče, rodiče. Jen kulisy jsou jiné, a tím i konkrétní nářky. Dnes většinou nechybí dovětek: Pořád by jen seděli u počítače nebo čučeli do toho svého telefonu. Nic jiného je nezajímá.

Kam ten svět spěje?

Protože už třetím rokem organizujeme Srdce s láskou darované, nemáme o správné směrování našeho světa strach. Tedy alespoň co se týká mladého pokolení. Víme, že naše děti nejsou nevšímavé a lhostejné a nemyslí jen na sebe. Opět nás zahrnuly obrovským množstvím silných příběhů a nápaditých srdcí, která pro někoho společně vyrobily. Nakonec, s mnohými z nich se můžete seznámit na následujících stránkách a se všemi na našem webu srdceslaskou.cz.

A co si o soutěži myslí? Za všechny nechme „mluvit“ šesťáky z Ostravy-Poruby:

Anička: Mám dobrý pocit, že někomu uděláme radost a že někomu můžeme srdce dát. Zlepšilo mi to náladu.

Stella: Celá třída pracovala bez zbytečných hádek, protože každý měl svou práci a všichni alespoň trochu pomohli.

Radka: Získala jsem důvěru k některým spolužákům, ke kterým jsem ji neměla, ale teď vím, že spolupráce s nimi může dopadnout dobře.

Lucka Ř.: Radost budou mít nejen děti ze Čtyřlístku, když se nebudou nudit a budou skládat hlavolam vyrobený s láskou, ale i já.

Terka H.: Líbilo se mi, že jsme pracovali jako tým. Kdybychom vyhráli, bylo by to super, ale kdyby ne, tak vím, že jsme se snažili.

Viktor: Mám radost, že můžeme dětem udělat radost.

Lucka G.: Sice nám to dalo hodně práce, ale byla to sranda! Nejde o to, abychom vyhráli, ale že jsme pomohli nemocným dětem.

Michal: Mám fajn pocit, že už se nestarám jen o sebe a mamku, ale můžu pomoct i druhým.

Tomáš: Už vím, že mohu pomoct nejen sobě a své rodině, ale i někomu, koho jsem nikdy neviděl.

Ano, dnešní děti je možné nadchnout a získat pro dobrou věc. Záleží jen na nás dospělých, kolik času a energie jim budeme věnovat. Děkujeme všem pedagogům, kteří jim obojího věnují požehnaně. A to nejen v naší celostátní soutěži. A děkujeme všem, kteří jsou součástí naší Rodiny Srdce s láskou darované. Bez nich by naše soutěž nebyla taková, jaká je. Těšíme se na její další ročník!

Ze srdce

Jana Jenšíková a Jan Vícha, organizátoři soutěže Srdce s láskou darované

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2017 na straně 5.