Za dravci na Rabí

Největší hradní zříceninu u nás najdete devět kilometrů severovýchodně od Sušice. Vévodí skalnatému vrchu nedaleko řeky Otavy ve výšce 478 metrů nad mořem. Kdysi středověký hrad s románskými základy chránil obchodní stezku mezi Sušicí a Horažďovicemi i rýžoviště zlata na Otavě. Proto byl často cílem útoků. Husitský válečník Jan Žižka se ho prý pokusil dobýt hned dvakrát – a zaplatil to svým druhým okem. Každopádně je to magické místo uprostřed nádherné přírodní scenerie Šumavy a právem patří na seznam národních kulturních památek.

Než se tam vydáte, dovolte malou radu. Natrénujte si předem, jak se hrad a stejnojmenná vesnice skutečně jmenuje: Rabí s krátkým „a“ a s dlouhým „í“. Místní jsou na správnou výslovnost citliví, hovorový název Rábí je doslova tahá za uši. Možná vám pak prozradí, odkud se toto neobvyklé jméno vzalo. A teorií je hned několik.

Jedna vychází z německého Raben, což znamená krkavec. Tedy Rabí by v překladu bylo něco jako Krkavčí vrch. Druhá tvrdí, že je to podle rabířů, jak se tehdy říkalo zlatokopům na Otavě. A třetí varianta znovu vychází z názvu ptáka, a to vrabce: Vrabčí vrch – vrabí – Rabí… Tak si vyberte. Každopádně měl hrad k ptákům vždycky blízko.

Návrat po mnoha letech

Když držíte na ruce orla nebo nad vámi krouží kondor, je to nezapomenutelný zážitek. Před třinácti lety jsme to právě na Rabí zažili, a tak když jsme se dozvěděli, že jsou dravci se sokolníkem Milanem Zalešem zpátky, byl to jeden z prvních výletů v minulém létě. Pamatovali jsme si totiž, jak na nás ptačí exhibice zapůsobila. Nejen, že jsme se tehdy o dravcích hodně dozvěděli, ale také to byla pro všechny věkové kategorie báječná zábava pod širým nebem.

Milan Zaleš je totiž sokolník tělem i duší, se svými svěřenci je sehraný a má je přečtené. Aby ne, právě letos je to třicet let, co složil sokolnickou zkoušku. „Stačí, když se podívám, a hned vím, v jaké náladě ten který z ptáků právě je. Kdo bude ochotně létat a kdo ne, a tak je vlastně každá naše letová ukázka jiná. Vystupujeme třikrát denně, dravci se střídají, neboť optimální je pro ně jeden nebo dva lety za den. Své vystoupení si však žárlivě střeží, protože se divákům předvádějí rádi, jsou to herecké hvězdy,“ prozrazuje nám a drží na ruce jednoho z nich – osmnáctiletou samici orla mořského Mařenku, která je mu nejblíž. „Mám ji odmalička, a tak je na mě vázaná. Zpočátku mě brala jako svého rodiče, nyní mne považuje za partnera. Už pět let se snažím o odchov orla mořského, který v jejím případě může být pouze inseminací, a daří se mi to tak z poloviny. Odchoval jsem čtyři mláďata,“ prozrazuje něco ze svých sokolnických zkušeností.

Milan Zaleš pochází z Kladna. Lásce k přírodě ho učil jeho dědeček, který ho s babičkou vychovával. Vždycky toužil chovat zvířata, a jak trochu s nadsázkou říká, ptáci se pořídí snadněji než lev nebo krokodýl, proto nakonec vyhráli. Dnes má pětadvacet exemplářů dravců a sov. Sokolnictví se věnuje profesionálně naplno od roku 1993, a to nejen chovem, letovými ukázkami či přednáškami a výukovými programy pro školy, ale také výcvikem dravců třeba pro reklamu nebo film. Letos bude na Rabí opět celé letní prázdniny. Jeho ptačí letku tam uvidíte třikrát denně kromě pondělí od 11.00, 13.30 a 15.30. A na co se můžete těšit?

Kromě Mařenky se vám předvede například ještě o tři roky starší orel stepní Ivan. Když budete mít štěstí, zakrouží kolem hradní věže a pak se vrhne střemhlav k hradnímu příkopu. Ale uvidíte také káně lesní nebo supa himálajského a letos poprvé i mladou samici křížence orla mořského s orlem bělohlavým, kterou odchovali. A také mnoho sov a soviček – výra velkého Marfušu nebo kalouse ušatého Otíka, který potěší hlavně nejmenší.

Milan Zaleš však tento rok pro návštěvníky Rabí chystá ve spolupráci s obcí ještě další překvapení, a to Muzeum sokolnictví, které se v červenci otevře v prostorách infocentra. Při cestě na hrad je nemůžete minout.

Milan Zaleš (54)

vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Plasích a v roce 1987 zdárně složil sokolnickou zkoušku. Profesionálně začal provádět ukázky výcviku dravců v roce 1993 u loveckého zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou, dále v Rakousku na zámku Schwarzenau a v letech 1995 až 2005 na hradě Rabí. Poté deset let působil v Zoologické a botanické zahradě města Plzně. Od loňska můžete jeho ukázky volného létání dravců a sov vidět opět na Rabí. Je ženatý, má tři dospělé syny a vnučku Amálku

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 / 2017 na straně 32-33.