Jan Mužík: Vítězství? Přijde, když se do hry dá srdce
Je pátek 19. září. Na školním hřišti Základní školy Alšova v Kopřivnici nervózně přešlapuje na startu několik desítek dětí. Začíná každoroční klání žáků kopřivnických základek – Zátopkova pětka pro první stupeň a Zátopkova desítka pro stupeň druhý. Paní Dana Zátopková děti jako vždy povzbuzuje a za chvíli z její ruky zazní startovní výstřel. Letos se účastnily čtyři kopřivnické školy. A první místo ne poprvé obsadili v obou kategoriích malí běžci ze Základní školy Emila Zátopka. Slavný místní rodák by z nich měl opravdu radost.
Nadšení žáci běžící jako o život jako by popírali neúprosný obraz dnešní spotřební a počítačové doby: děti přibité u digitálních obrazovek s nezájmem o jakýkoli sport a pohyb, nešikovné a líné… Průzkumy tvrdí, že více než tři čtvrtiny dětí u nás skoro nesportují nebo nahodile a rodiče čím dál častěji vyrábějí omluvenky na tělocvik. Co na to na kopřivnické škole pyšnící se slavným olympijským jménem?
„My jsme na naší škole všichni nadšenci pro sport,“ uvítal nás ředitel ZŠ Emila Zátopka Jan Mužík ve své malinkaté pracovně. Když jsme k ní přicházeli, povšimli jsme si obrovské vitríny přetékající sportovními trofejemi. „Na rozdíl od jiných škol u nás aktivně sportuje skoro polovina dětí, v rámci školy i nejrůznějších kroužků.“
A že je u nich z čeho vybírat: sama škola je zaměřena na házenou, ale obrovské úspěchy slaví i ve florbale. „Musím asi neskromně říct, že kdyby se měla vyhodnotit nejúspěšnější škola ve školním florbale v republice, budeme to my. V tomto školním roce pořádáme opět národní finále, a to pošesté, třikrát jsme ho přitom vyhráli, dvakrát byli druzí, jednou třetí. Bodovali jsme už i v ‚malém‘ florbalu,“ jmenuje jen některé z úspěchů Jan Mužík, sportovec tělem i duší, který florbal do svých padesáti aktivně hrál a dodnes ho píská. „Mám radost, že už se přidaly i holky a také jsou úspěšné,“ dodává.
„Naše děti však sbírají vavříny taky v házené,“ přidává se Karla Bukovská, bývalá aktivní volejbalistka a zástupkyně ředitele. „Ať už v Novinářském kalamáři nebo v Lašské lize, jen výjimečně nestojí naši svěřenci na stupních vítězů,“ poznamenává a jen tak mezi řečí dodává, že někteří to už jako středoškoláci dotáhli až na mistrovství světa. „V poslední době je hodně oblíbená atletika, letošní Rožnovskou olympiádu dětí a mládeže jsme v kategorii pro 1. stupeň ZŠ suverénně vyhráli,“ pochvaluje si. Tím však sportovní nabídka nekončí. Úspěšní jsou i fotbalisté; ty vede kolega, který patřil k hvězdám malé kopané v Kopřivnici, nebo třeba gymnastky či plavci. Lyžování na malebných kopcích, kterými je Kopřivnice obklopena, je jakoby samozřejmostí…
Když se předhánějí, kdo si vzpomene na víc úspěchů malých i velkých sportovců z jejich školy, napadá mě, že se nedivím, když se Janu Mužíkovi před téměř dvaceti lety splnilo neskromné přání – získal souhlas Emila Zátopka, aby škola dostala jeho jméno. „Mám radost, že Vaše základní škola uvažuje o změně názvu na Základní škola Emila Zátopka, a to nejen z toho důvodu, že jsem se v Kopřivnici narodil, vychodil základní školu a získával první zkušenosti s běžeckým tréninkem. Hlavní důvod vidím v tom, že žijeme ve století sportu, novodobých olympijských her a že tělovýchova a sport jsou nejlepším doplňkem školní výuky,“ napsal mu tehdy Emil Zátopek s tím, že bude se svou ženou aktivity školy podporovat. A to také splnili. Do školy pravidelně jezdili, byli s ní v kontaktu, podpořili ji i nemalou finanční částkou. A paní Dana Zátopková sem jezdí ráda dosud.
Ptám se, jak to, že děti u nich na škole sportují většinou s nadšením – a ti, co aktivně nesportují, jsou na své úspěšné spolužáky hrdí a fandí jim, zatímco jinde si stěžují, že děti ke sportování nemohou přemluvit. Odpověď je jednoznačná: „Asi je na nás učitelích vidět, že máme sport pod kůží. Snažíme se své nadšení a všechno dobré, co nám sport kdy dal, na děti přenášet. Nemyslíme si, že je sport samospasitelný, a uvědomujeme si, že ne každý je sportovně nadaný, ale snažíme se dát všem do vínku lásku k pohybu. Navíc ve sportu se dá mnohému naučit. Třeba, že bez píle nejsou výsledky. A že když se chce vyhrát, musí se do hry dát srdce. A to platí i v životě,“ říká Jan Mužík.
Prohlížíme si fotky ze zápasů i vítězné trofeje. Napadá mě, že olympioniků se třeba v Kopřivnici víc už nenarodí, ale pokud si místní žáci půjdou dávno po skončení školy s láskou zaběhat, třeba jen pro tu nenapodobitelnou radost z pohybu, své učitelské poslání tady splnili.
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 - 6 / 2014 na straně 16—18.