Po stopách ducha bádavého

Někdo své předky hledá a někoho si jeho předkové najdou. Jako mou mámu a mě, praneteř a prapraneteř Ludvíka Očenáška, konstruktéra, vynálezce a vlastence zejména doby naší první republiky.

Odhalení

Je sobota 4. srpna a do Kříší, části obce Břasy v okrese Rokycany, se sjíždí neobvyklý počet návštěvníků. Nikdy jsem tu nebyla a o svém předkovi toho vím málo. O co méně já, o to více jej zná Jana Čiháková ze spolku Přeskopec a Michal Plavec, kurátor letecké sbírky Národního technického muzea. Právě oni spolu s obcí Břasy stojí za skutečností, že se tu za chvilku na návsi za kapličkou svaté Barbory a svatého Floriána bude odhalovat pomník Ludvíka Očenáška. U příležitosti jeho 146. narozenin a ke 100. výročí založení Československé republiky.

Dozvídám se, že Ludvík byl zvídavé a technicky nadané dítě. Již v deseti letech si sestrojil malý kolotoč a své kamarády na něm svezl za pytlíček třešní. „Prostě obchodník,“ prohlásí má příbuzná, také prapraneteř, a široce se usměje. „V Praze vystudoval strojní průmyslovku a stal se mimořádným posluchačem elektrotechniky a fyziky na ČVUT. Když mu bylo šestadvacet, založil mechanickou dílnu na opravu kol a brzy ji rozšířil na elektrotechnický závod se stovkou zaměstnanců. Zkonstruoval monocykl, na němž se nesedí, ale sedí se v něm.“ „A těžce se na něm udrží rovnováha,“ vstupuje do výkladu jiná žena z rodiny, která si jízdu na takovém kole vyzkoušela.

Medaile od prezidenta Masaryka

Nic neříkám, stojím na kříšecké návsi a poslouchám, jak to bude dál. „Ludvík byl pan továrník a bádání se věnoval nejen svou duší, ale i svými penězi. Sestrojil hvězdicový letecký motor a v touze vzlétnout i letadlo vlastní konstrukce. Vzlétnout se mu úspěšně nepodařilo, ale on pokračoval ve svých nadčasových vizích. Sestrojil a ve třicátých letech minulého století odpálil raketu do výše dvou kilometrů! Byl hnán představou, že takto by se mohla rychle dopravovat pošta z Evropy do USA.“ Když to slyším, mé srdce se usmívá. I já jsem svými příbuznými považována občas za vizionáře a možná snílka, jen v naprosto jiné oblasti. „Kdo ví, možná si někdy zboží budeme posílat raketou, letecky už to umíme,“ slyším hlas své myšlenky a k uchu mi doléhá: „Ludvík byl nejen vynálezce, ale i vlastenec. Na konci první světové války odposlouchával pro odbojovou organizaci Maffie linku mezi válečnými ministerstvy Berlína a Vídně, za což pak dostal od prezidenta Masaryka Československou revoluční medaili. A ve svých 73 letech bojoval na barikádě u Českého rozhlasu v Balbínově ulici, kde byl 8. května 1945 vážně zraněn.“

Hurá do vesmíru!

Zatímco povídání o mém praprastrýci nebere konce, čtu si v jednom z prospektů, že Ludvík je také jedním ze dvou Čechů, jejichž jména jsou uvedena v mezinárodní vesmírné síni slávy v Muzeu historie vesmíru v Novém Mexiku (USA). Jeho fotografii tam doprovází popisek: L. Ocenasek ‒ Czech Rocket and Airplane Pioneer. „No páni, tak to mám vydatnou srpnovou sobotu!“ poděkuji uznale paní Čihákové, která se o popularizaci mého předka zasluhuje už devět let.

Můj praprastrýc Ludvík se svým duchem bádavým je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze. A ode dneška má tedy i svůj pomník v rodné vísce.

Znáte vy své předky? Možná budete překvapeni jako já.

Text: Alice Dokoupilová

Foto: archiv rodiny Očenášků

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 - 5 / 2018 na straně 16-17.