Radek Vondráček: Lvíček s láskou darovaný
„Srdce s láskou darované“ slaví už páté narozeniny, roste a získává na věhlasu, což mě těší. Stovky soutěžních týmů, desítky tisíc dětí z celé České republiky a k tomu další z českých škol v zahraničí, to je prostě paráda!
Děkuji organizátorům, porotcům, pedagogům. Smekám přede všemi, kdo se do soutěže zapojili. Třeba díky „Srdci“ navážete nová přátelství, máte toho totiž mnoho společného: nezavíráte oči před trápením, smutkem či nespravedlností a máte vůli pomáhat. Svůj čas jste mohli strávit jakkoli, a vy jste si vybrali právě tenhle projekt. To není samozřejmost. Dali jste si tu práci a mapovali situaci ve svém okolí, vymýšleli jste kreativní návrhy a svoje plány dotáhli do konce. Ani to není samozřejmost v dnešní on-line době.
Minulý rok jsem v historickém sále sněmovny předával ceny těm nejúspěšnějším v soutěži. V pátém ročníku jsem se navíc stal součástí poroty. Musím přiznat: dostali jste mě. Na nabídku udělit Zvláštní cenu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsem okamžitě kývl. A bylo celkem rychle rozhodnuto i o podobě překvapení pro tři vítězné týmy – bude to plyšový dvouocasý lvíček.
Zajímá vás, kde se vzal? Když naše republika loni v říjnu slavila 100. výročí, dostal jsem netradiční dárek: kluci a holky z Chráněné dílny svatý Prokop u červeného javoru mi nakreslili státní znak – dvouocasého lva. Každý po svém, udělali mi radost. No a já jsem přemýšlel, jak jim to oplatit. Vznikla limitovaná edice plyšového lvíčka, inspirovaná zmiňovanými výkresy. Lvíček je ještě v plenkách, ale kdoví, možná časem dostane i jméno a čeká ho zajímavá budoucnost.
V hodnocení jednotlivých prací jsem se samozřejmě snažil být maximálně objektivní, novou úlohu porotce jsem bral zodpovědně. Ovšem i tak se v mém rozhodnutí odrazily dvě osobní zkušenosti. Jedna souvisí s generací našich rodičů a prarodičů a ta druhá se zvířátky.
Nedávno jsem se v Poslanecké sněmovně sešel se členy Senior parlamentu, jehož jsem patronem. Povídali jsme si o politice i o životě a já se opět utvrdil v tom, že si starší generace musíme víc vážit, naslouchat jí a v případě potřeby jí být maximálně nápomocni. Proto jsem ocenil zvláštní cenou dvě práce, které jdou tímto směrem.
Moje srdce si získali také žáci ze Základní školy Libouchec. Přihlásili se s projektem „Srdce pro Sabinu a její zvířátka“ ve prospěch opuštěných, nemocných či starých zvířat, některá z nich dokonce měla být utracena.
Zvířata mám rád od malička a celý život mě provázejí hlavně kočky. Doma v Kroměříži už nějakou dobu bydlí sibiřský kocour Pafi a loni jsme mu pořídili kamarádku Deu. A v březnu se náš zvěřinec nečekaně rozrostl. Když jsem byl na jarních prázdninách s dětmi na Slovensku, donesl se k nám příběh dvou kočičích babiček, sirotků. Původní majitel bohužel tragicky zemřel a ani v novém domově to pro ně nebylo úplně ono. A když to zkrátím, po dvou týdnech už obě kočičky spokojeně předly v mém pražském obydlí. Nejspíš i proto u mě letos zabodovali mladí zachránci zvířat. Jak to bude příští rok? Nechme se překvapit, kam nás srdce zavede...
Přeji vám krásné léto a už teď se moc těším na 6. ročník soutěže.
Váš Radek Vondráček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Text: Radek Vondráček
Foto: archiv PS PČR
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2019 na straně 8.