Přátelé jsou jako andělé

Vítězové kategorie ZŠ (3. až 9. ročníky) v 5. ročníku Srdce s láskou darované

Ach jo, pořád se mě někdo ptá, co to je přátelství, co to pro mě znamená. Pro mě je přítel ten, kdo o mně ví všechno a pořád mě má stejně rád. Dá se takovej v týhle době ještě najít?

Pro mě je kámoš ten, kdo mě vyslechne, podpoří, můžu mu důvěřovat. Já mám pocit, že jsem přátelství ještě nepoznala. Kámoši, který mám, se zajímají jen o to, co mám, kdy jim půjčím svůj nejnovější iPhone, co jim zase koupím. Nezajímají se o to, co prožívám, co mě trápí. Jsou tohle opravdoví kámoši?

Aspoň se o tebe někdo zajímá. Máš si s kým popovídat, nejsi sama. Dovedeš si představit, že jdeš po ulici, cítíš nenávistný a opovrhující pohledy, lidi se ti vysmívají přímo do obličeje nebo ti nadávají? V autobuse si k tobě nikdo nesedne. Než abych tomu přihlížel, radši sklopím oči, nasadím kapucu a dělám, že se mě to nedotýká.

Možná nejsem sama, ale cítím se tak.

Jak se můžeš cítit sama, když máš okolo sebe spoustu lidí? Ty nevíš, co je samota. Stalo se ti někdy, že na tebe rodiče nepromluví, zajímají se jen o sebe nebo o ostatních pět sourozenců, že ti nikdo za celý den nenapíše, nikdo pro tebe nepřijde, abys šel ven. Tohle znamená bejt opravdu sám.

Jo, jasný, na mě kámoši mluví. Ale tebe by bavilo odpovídat pořád dokola na otázky: Kdy mi koupíš čokoládu? Půjčíš mi mobil nebo tablet? Můžeme k tobě na X-box? Mluví se mnou jenom proto, že něco chtějí nebo potřebují. Všechno jim půjčím nebo koupím, protože věřím, že se jednou budou zajímat i o mě, a nejen o to, co jim dávám.

Tý jo, to mě vůbec nenapadlo, že i ty, která máš kolem sebe tolik lidí, kámoše žádnýho nemáš. Vždycky jsem si myslel, že k tomu, abych měl kámoše, musím bejt bílej a mít peníze. Máš to vlastně stejně těžký jako já.

U mě vidíš, že ani peníze a barva pleti nepomůže k tomu mít pravé přátelství. Taky jsem netušila, že o kámoše stojíš. Přišlo mi, že je odmítáš stejně jako oni tebe.

To je úleva, když si o tom můžu popovídat.

Mně se taky ulevilo a víš, co mi došlo? Teď se spolu bavíme a ty ses mě ještě nezeptal na to, co ti můžu půjčit. Takhle bych si představovala přátelství.  

A víš, co došlo mně? Že ty sedíš vedle mě, nevysmíváš se mi a nasloucháš mi, i když vidíš, že jsem jinej.

Celou dobu se bavíme o tom, že nikoho nemáme, a teď jsme přišli na to, že máme jeden druhýho.

Oba dobře víme, že přátelství je nejvíc, co může člověk v životě získat. Proto jsme společně s ostatními klienty NZDM ZASTÁVky Telč vyrobili tato křídla, která chceme věnovat všem, kteří do našeho nízkopraháče chodí.

V ZASTÁVce je totiž úplně jedno, jakou máme barvu kůže nebo z jakých majetkových poměrů pocházíme. Je jedno, jestli je nám jedenáct nebo šestadvacet. Tady jsme si všichni naprosto rovni, a všichni se tak k sobě chováme. ZASTÁVka je pro nás místo, kde můžeme být sami sebou a nikdo nás za to nesoudí. ZASTÁVka je místo, kde se utvářejí nová přátelství. Přátelé jsou totiž jako andělé, pomohou ti vstát, když tvá křídla zapomenou létat. Odteď vždy, když se na tato křídla podíváme, uvědomíme si, jaký význam v sobě skutečné přátelství skrývá.

Smyslem těchto křídel je poděkovat pracovníkům za to, kolik času a energie nám věnují. Oni jsou pro nás ti, kteří nám otevírají svá srdce a s láskou je darují. My jim za to darujeme tato křídla, aby nikdy nezapomněli na to, jak moc si jejich práce vážíme.

Text: Klienti NZDM ZASTÁVka Telč

Foto: archiv NZDM ZASTÁVka

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2019 na straně 22-23.