Srdce pro Sabinu a její zvířátka
Zvláštní cena předsedy PS PČR
ZŠ a MŠ Libouchec, 9. třída (11 dětí) pod vedením paní učitelky Libuše Krupičkové
Své Srdce věnují žáci 9. třídy ZŠ Libouchec veterinární sestřičce Sabině Fiedlerové, která ve svém domku ve vesnici Čeřeniště s láskou pečuje o opuštěná, nemocná či stará zvířata všech druhů, o zvířata, která měla být utracena, protože je majitelé už nechtěli.
Se svými svěřenci rozdává radost dětem v MŠ nebo starým lidem v domově důchodců, s pejsky vyráží na výlety, pořádá akce pro děti. Zvířatům se věnuje i ve své profesi – je vrchní sestrou ve veterinární ordinaci na Skřivánku v Ústí nad Labem.
Zvířat v jejím „hospodářství trochu jinak“, jak je sama nazývá, stále přibývá. Aby jim mohla poskytovat veškerou péči (stravu, pelíšky, přístřešky, ohrady a také léčbu), potřebuje dostatek finančních prostředků. To jí do loňského podzimu pomáhalo zajišťovat občanské sdružení U pejska a kočičky. Bohužel muselo být zrušeno zásluhou „dobrých lidí“. Přesto se Sabina nevzdala, o svá zvířata nadále pečuje s největší starostlivostí, ale už pouze z vlastních zdrojů, příspěvků a darů svých přátel.
Naše škola každoročně podpoří nějaký z menších zvířecích útulků v okolí předvánoční sbírkou. Žáci vyrobí drobné předměty (keramické či látkové ozdoby, vánoční přání atd.), které prodají na vánočním trhu. Všechen výdělek potom putuje do útulku. Vloni jsme podarovali právě útulek v Čeřeništi, a protože se nám velmi líbilo, jak paní Fiedlerová o své svěřence s láskou pečuje, zrodil se nápad – darovat jí naše „srdce“.
V hodinách pracovních činností žáci deváté třídy vyrobili cca 300 originálních keramických srdíček, ta zavěsili na velké dřevěné srdce, které přibili na vlastnoručně vyrobený vánoční stánek, a srdíčka prodávali na školní akci Rozsvěcení stromečku. Utržené peníze spolu s věcmi, které do sbírky nanosili žáci a učitelé naší školy (deky, pelíšky, ručníky, dobroty pro pejsky a kočičky, granule, suché pečivo, hračky…), odvezly děti na Čeřeniště, pomazlily se se zvířátky, paní Sabině věnovali jedno speciální keramické srdce, hrníček a pohádkový příběh, který spolu s krátkým kresleným filmem pro tuto příležitost vytvořily.
Pohádka o velkém srdci víly Sabiny
Milé děti, pohodlně se posaďte, budu vám vyprávět pohádku o hodné víle Sabině…
Za hory, za doly, kdesi v kopci – tam, kde v zimě čepice je bílá,
zlým lidem navzdory laskavá víla žila.
Víla to byla hodná, milá, nešťastným zvířátkům svůj život zasvětila.
A že srdce velké měla, o svůj domek se s nimi rozdělila
a šťastná s nimi byla.
Každý opuštěný, nemocný či starý „kožíšek“
našel u ní lásku, mističku i pelíšek.
Tak tam žili – pejsci, kočičky, myšáci, kozičky,
ovečky s beránkem, koník i kravička
a všem víla dala kus svého srdíčka.
A čím víc zvířátek v domečku žilo,
tím větší Sabiny srdíčko bylo.
Jednoho dne však srdíčku víly začaly škodit zlé lidské síly!
Protože zvířátka nerady měly, z domečku v kopci vyhnat je chtěly.
Tak Sabině víle nastaly smutné chvíle…
Každý den zlé síly kus srdce víle ukrojily…
a že chtěly stále víc a víc, nakonec ze srdce nezbylo nic.
Zazvonil zvonec a víly i pohádky je konec!
No to néé! Volají děti jedno přes druhé. Copak takhle smí končit pohádka?
Takhle my to nenecháme! A už se hrnou za vrátka.
Utíkají, sotva funí, zlé síly je nedohoní.
A protože děti srdíčka velká mají,
každé svůj kousek Sabině dají.
A v domečku opět zavládne radost a klid,
a tak to má v pohádkách být!
Text: Deváťáci z Libouchce s paní učitelkou Libuší Krupičkovou
Foto: archiv ZŠ a MŠ Libouchec
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2019 na straně 34-35.