Sen

2. místo ve veřejném hlasování, 5. ročník Srdce s láskou darované

ZŠ Peruc, 9. A (15 dětí) pod vedením paní učitelky Moniky Mackeové

V loňském roce jsme oslavovali sto let od založení Československé republiky. Oslavy však bohužel nebyly to jediné, co nás v minulém roce potkalo. Přihodilo se i několik smutných událostí.

V pondělí 22. října 2018 padl na základně Shindand v  Afghánistánu štábní praporčík i. m. Tomáš Procházka, psovod, kterého na jeho misi doprovodili německý ovčák Bred a belgický ovčák Doky. Dvaačtyřicetiletý Tomáš Procházka, žijící v Hrádku nad Nisou, byl nečekaně zastřelen afghánským vojákem, jenž byl pravděpodobně navázán na Tálibán.    

Studené čenichy nepomáhají jen nám samotným, ale pomáhají nám jakožto státu, a především těm, kteří brání naši zem. Vojenští psi pomáhají vojákům překonávat citové propasti, když už by nejraději odjeli domů, zároveň utužují kolektiv mezi samotnými vojáky, což je neméně důležité.

Výcvik armádních psů trvá několik měsíců a kritéria pro jejich výběr jsou velice přísná. U nás se armádní psi cvičí a připravují na zahraniční mise v Chotyni v Centru vojenské kynologie Agentury vojenského zdravotnictví. Chotyňští psí svěřenci patří mezi nejlépe vycvičené armádní psy na světě.

Rozhodnout se, komu srdce poslat, ovšem zprvu nebylo tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Naše třída se nemohla dohodnout. Jedna část naší rozpolcené třídy chtěla srdce poslat válečným veteránům. Druhá část chtěla naopak srdce darovat vodicím psům.

Tyto dohady trvaly dva měsíce. Jednoho dne nás naše spolužačka Lucka, která psy miluje a v budoucnu by se chtěla kynologii věnovat, podrobně seznámila s osudem Tomáše, Dokyho a Breda a navrhla poslat srdce právě do Centra vojenské kynologie v Chotyni, kde zesnulý Tomáš Procházka sloužil a své psy cvičil. Svým nápadem si všechny získala. Nastalo studování dostupných materiálů, mnohdy doprovázené slzami v očích.

Nyní mohly započít naše plány na výrobu srdce. Padla celá řada návrhů, z čeho a jak je vyrobit. Přes plastové míčky až po ostnaté dráty. Byla to dlouhá cesta, než srdce získalo podobu, jakou vidíte dnes. Na tomto projektu se podílela celá naše třída a paní učitelka Mackeová. Vyřezávali jsme přímočarkou i skalpelem, brousili jsme, zatloukali hřebíky, tvořili známky pro Dokyho, Breda i Tomáše, jednali s  Generálním štábem Armády České republiky, telefonovali s Ing. Andrejem Vítkem, velitelem chotyňského centra, prosili jsme o oficiální fotografie, sestavovali jsme průvodní dopis, vybírali fotografie, tvořili videoprezentaci, pohádali jsme se i usmiřovali. Vašek se dokonce vzdal své sbírky prázdných nábojnic. Zkrátka většina z nás překonala sama sebe.

Předání srdce bylo pro nás odměnou. I když jsme plánovali poslat srdce poštou, podařilo se nám něco, o čem jsme ani nesnili. Ve středu 23. ledna 2019 přivítala naše škola vzácnou návštěvu. Po předchozím telefonickém rozhovoru nás navštívili podplukovník Vítek, Doky se svou novou parťačkou Valinou, jejich psovod rotmistr Bečka a kapitánka Ferkálová. Slavnostní předání srdce proběhlo v tělocvičně za účasti většiny žáků školy. Všichni zúčastnění byli dojati a budou na tuto událost dlouho vzpomínat. Pro IX. A následovala „soukromá“ beseda zakončená pozváním do Chotyně. Ještě týž den odpoledne nám z Chotyně přišla fotografie zachycující  pamětní lavičku štábního praporčíka i. m. Tomáše Procházky, kam bylo umístěno naše srdce. O tomto vzácném setkání se psalo i na Facebooku Armády České republiky a Facebooku Agentury vojenského zdravotnictví.

Ať už se z Dokyho nebo Breda stanou či nestanou psí hrdinové, jako byl statečný seržant Stubby (pravděpodobně bostonský teriér), který za 1. světové války hledal raněné a  zachránil své americké spolubojovníky před plynem, jsou i oni našimi hrdiny a budeme jim držet palce!

Protože pes je nejlepší přítel člověka a pouto mezi ním a člověkem bývá tak silné, že se ani jinými slovy vyjádřit nedá, darujeme srdce vám, vojákům a armádním psům, zejména zesnulému Tomáši Procházkovi, Dokymu a  Bredovi, jako poděkování za vaši službu a projev cti a úcty vůči vám. Ale i vám obyčejným lidem i obyčejným domácím psům, protože vy, milovníci psů a psovodi a vaši psi, jste vzorem a zosobněním tohoto krásného rčení.

Děkujeme, že smíme toto srdce darovat právě vám.

Text: IX. A, ZŠ Peruc

Foto: archiv ZŠ Peruc

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 2 - 3 / 2019 na straně 46-47.