Naslouchejme srdcem

Loňská sezona byla tak trochu nadarmo. Hudebníci připravili to nejlepší, co v nich bylo, a nakonec z edukativních programů nezbylo skoro nic. „Poslední workshop pro nejmenší jsme hráli v den, kdy bylo oznámeno, že se zavírají školy i školky. Zrušili jsme vyprodané koncerty a zamkli sál. Nyní však věříme naději, že zase rozsvítíme světla v sále a s nimi i tisíce dětských očí,“ říká koordinátorka programů FOK pro nové generace Eva Kolková.

V dnešní době mají děti kolem sebe mnohem víc možností než dřív. Mohou si všechno najít na internetu, nabízí se jim spousta zábavy… Proč je vůbec brát na živý koncert klasické hudby?

Ze stejného důvodu, proč chodíme na klasiku my, dospělí. Občas se mezi svými vrstevníky setkám s názorem, že není důvod chodit na klasiku. Vždyť je to těžké, nerozumím tomu a nedá se na to tančit. Na to já odpovím, že na klasiku se chodí proto, že dokáže člověku zprostředkovat naprosto unikátní pocity a zážitek, který vám jiný hudební žánr nebo jiný druh kultury nenahradí. Myslím, že stejně jako jídlo, které jíme, by mělo být pestré, aby uspokojilo všechny potřeby našeho těla, i potrava pro duši by měla být pestrá. Existuje hudba, která probouzí našeho vnitřního extroverta. Tančíme na ni nebo si ji nejlépe užijeme vestoje mezi tisícem lidí na vyprodaném stadionu. A pak je tady klasika. A ta nás vede spíš k introspekci.

Nahlédněme do svého nitra

Ale to je ta složitější cesta.

Nepopírám. Málokdo si chce sáhnout na dno svých myšlenek a emocí, ale kdo to jednou zkusí, už bez toho nedokáže být. Čím dřív malého člověka vystavíme působení klasické hudby, tím přirozeněji a snáz ji pak bude vnímat a dále vyhledávat v dospělém životě. Kromě toho děti nemají předsudky jako my. Jednou mi jedna paní učitelka napsala, že by radši děti vzala na workshop o Smetanovi, protože se jí Janáček zdá příliš složitý a ona sama by na něj také nešla. A to je velká chyba. Dětem se Janáčkova hudba bude zdát stejně krásná a zajímavá jako nám Prodaná nevěsta. Nejsou zatížené strachem, že něco nepochopí. Takže ano, děti prosím vystavujme vlivu klasické hudby co nejdřív a bez předsudků.

Čím se liší dětský koncert od klasického orchestrálního koncertu pro dospělé?

Napadá mě, že asi hlavně délkou. Ale já myslím, že je možné dítě vzít na skoro jakýkoliv koncert klasické hudby, když ho doma budeme předem trochu otužovat. Vždycky mě zarazí, jak některé děti reagují na zvuk hudebního nástroje. Často si třeba zacpávají uši. Je to něco nového. Neznámého a hlasitého. Ještě mnohem hůř reagují některé děti na operní zpěv. Protože operu si doma pouští opravdu málokdo. Když tak děti reagují třeba ve čtyřech letech, je to ještě pochopitelné. V pozdějším věku už by ale měly mít klasiku zařazenou v seznamu zábavných a příjemných věcí. Mě bral dědeček na operu odmalinka. I na koncerty. S mámou jsem si doma zpívala. Hrála jsem na klavír. Klasika mi přišla jako normální součást života. Jako večerníček, prázdniny nebo jízda na kole. Je to hodně na rodičích, ale tam, kde se na klasiku prostě nechodí, je ještě druhá šance: škola. Koncerty pro školy se liší od těch klasických pro dospělé kromě délky také odlišným způsobem zpracování. Hudbu dávkujeme po kouskách. Mluvíme o ní. Hrajeme si. Zkoušíme hudební nástroje. Je to takové první očichávání. Kouše? Nekouše!

Nezatěžujme se strachem, že něco nepochopíme.

Jak se tedy liší současné koncerty pro děti od těch, na které jste dřív chodila vy?

A víte, že já jsem se školou na koncerty moc nechodila? Pamatuji se, že jsme jezdili spíš do divadla na činohru, ale koncerty jsem absolvovala spíš s rodinou. Nicméně znám z vyprávění, jak koncerty pro školy vypadaly dřív. A když jsem přišla do FOKu, tak nějak automaticky jsem viděla, co se mi nelíbí a co bych chtěla změnit. Možná tomu pomohla i moje zkušenost zpěvačky. Jezdívala jsem s krásným představením Kouzelné flétny pro děti a rodiče po celém Německu. Reakce těch dětí byly úplně jiné než ty, které jsem viděla u nás. Bezprostřední. Nesvázané konvencemi. Chtěla jsem pak na našich koncertech dokázat něco podobného. Proto jsem začala dělat workshopy. V malé skupince je mnohem snazší probrat děti z letargie, probudit a rozpohybovat než na koncertě, kde je třeba 400 dětí. Hraje tam roli i „bezpečné“ prostředí vlastní třídy a zároveň větší zodpovědnost, která plyne z menší anonymity.

V čem spočívá příprava takového koncertu? Jak se vybírá hudba? A jaká je pro děti vhodná?

Hudbu vybíráme rozmanitou. Každá správně podaná hudba je pro děti vhodná. Nechceme se omezovat na osvědčené kusy, i když i ty mají u nás své místo. Některá hudba je pro edukaci přímo napsaná. Jinou musíme společně s lektory a tvůrci našich pořadů „naporcovat“ a proložit různými aktivitami. Když jdete s malými dětmi na výlet, taky musíte naplánovat pauzy a zabalit do batůžku dostatek svačinek, aby vzpomínky na výlet byly co nejhezčí.

Nabízíte i jiné zážitky pro děti než koncerty a workshopy?

Nabízíme. Děti u nás mohou strávit celé dopoledne v orchestru. Během něj se podívají do orchestrálních šaten, do archivu a na zkoušku velkého orchestru. Abychom hudebno spojili s výtvarnem a historií, součástí je také prohlídka salonků Obecního domu s bezvadným výkladem naší průvodkyně. Na konec dopoledne pak máme ještě připravený komorní koncert, aby děti viděly rozdíl mezi velkou symfonickou a komorní hudbou. Letos jsme k tomuto dopoledni přidali nový pořad, který bude probíhat z velké části venku. Procházku po Praze po stopách Wolfganga Amadea Mozarta. Opět by to měla být syntéza hudby, historie, architektury a ještě pohybu na čerstvém vzduchu.

Odměny pro vítěze Srdce s láskou darovaného

Programy FOK pro školy jsou součástí cen pro výherce soutěže Srdce s láskou darované. Jaká témata nabídne FOK školám v nadcházející sezoně pro kategorii mateřské školy až druhý ročník základních škol?

Tématem letošních workshopů je světová hudba. Naše lektorka Amálka K. Třebická se tedy během čtyř týdnů bude věnovat postupně Mozartovi, Beethovenovi, Čajkovskému a za Francii to budou Debussy s Ravelem.

Na jaké programy se mohou těšit starší děti z kategorie 3. až 9. tříd ZŠ?

Je to pestré a je toho dost. V obnovené premiéře chystáme oblíbený Karneval zvířat Camilla Saint -Säense. Ten mám hodně ráda a děti také. V pořadu účinkují dva klavíry, což je dost netradiční, dále komorní orchestr a hlavní hvězdou dopoledne je herec Filip Jevič, který celé představení vymyslel a nastudoval. Jádro naší sezony už dlouho tvoří Průvodce mladého člověka orchestrem Benjamina Brittena. To je takový základní stavební kámen pro poznání orchestru a měl by ho vidět opravdu každý. Jako oddechovku máme pořad Pohyblivé obrázky aneb O filmové hudbě, která je už dnes samostatným a hodně oblíbeným žánrem. Úplnou novinkou je Hlasitý koncert. Na ten se moc těším. Bude to napůl koncert a napůl vokální workshop s Pražským filharmonickým sborem. Perličkou na dně bude nová Česká mše vánoční v režii a výtvarném zpracování Matěje Formana a v koprodukci s divadlem Lampion. To bude velká krása. Na této inscenaci pracujeme celé léto a zkoušet začínáme už na začátku listopadu.

Mohou se děti během koncertů nějak zapojit?

Rozhodně, je to přímo žádoucí! Děti nenecháváme na koncertech usnout, ani koukat do mobilů. Všechny naše koncerty v sobě mají různou míru interaktivity. Nejvíc řádíme s předškoláky a mladšími školáky. Směrem ke střední škole se řádění transformuje spíš do snahy zapojit vlastní úsudek a vstřebávat nějaké nové informace.

Je asi náročné zaujmout klasickou hudbou dospívající mládež. Jak vypadají programy pro střední školy?

Náročné to je. Ale to platí pro všechny věkové kategorie. Středoškoláky je těžké na koncert vůbec dostat. Na střední škole už se klade velký důraz na výkon a na umění a kulturu zbývá minimum času. Je to škoda. Takovým mladým lidem pak bude chybět jedna velmi důležitá část té mozaiky, přes kterou se po zbytek života budou dívat na svět. Středoškoláci jsou už v podstatě dospělí lidé, a proto se jim snažíme zprostředkovat atmosféru běžného koncertu pro dospěláky. V tomto ohledu bezvadně fungují naše Veřejné generální zkoušky s úvodem. Studenti mají před začátkem generálky ještě takové setkání ve Sladkovského sále, kde je náš dramaturg Martin Rudovský nenásilně uvede do programu koncertu. No a pak následuje koncert běžné délky.

V jakém věku doporučujete dětem návštěvu opravdového orchestrálního koncertu s dospělými?

To je asi hodně individuální. Každé dítě je jiné. Některé v šesti letech vydrží to, co jiné nezvládne v šestnácti. Určitě bych doporučila to otužování hudbou nejdřív doma a pak vybírat hudební akce pro děti. Ideální začátek je třeba náš klub Fík. Děti s ním mají pravidelná hudební setkání pod vedením lektorek z České Orffovy společnosti, která vrcholí čtyřikrát za rok koncertem Orchestr na dotek ve Smetanově síni Obecního domu. Po takové pravidelné a hlavně praktické a velmi blízké zkušenosti s klasickou hudbou se rodiče opravdu nemusí bát vzít dítě na delší večerní koncert.

Zažijte neviditelnou výměnu energií

Jak se k dětským programům staví hráči FOK? Baví je hrát pro nejmladší publikum?

Někteří si to vyloženě užívají. Když mají volno, snažím se je využívat na workshopech pro nejmenší. Je úžasné pozorovat, jak dvoumetrový chlap od tympánů dokáže komunikovat s pětiletým mrňouskem. Je to, řekla bych, obohacující pro obě strany. Myslím, že náš orchestr je hraní pro děti velmi nakloněn. Já hráčům s oblibou říkám – když to bude bavit vás, bude to bavit i děti. A vice versa. Umění je něco jako spojené nádoby. My bereme energii pro tvorbu a výkon od obecenstva a obecenstvo zas vnímá energii naši. Když se to sejde a funguje to, jde o mimořádný zážitek. Vidíte, a to je další věc, kterou jinde nezažijete. Tahle neviditelná výměna energií.

Jaká poselství si děti a mladí lidé o hudbě odnášejí?

Tak to bychom se museli zeptat jich. Ze zpětné vazby, kterou máme, je krásně vidět, jak bohatý vnitřní život klasická hudba v člověku probouzí. A vůbec to nepředpokládá, že jí budete rozumět. Hudba se totiž nejlépe poslouchá srdcem.

Klasickou hudbu dávkujeme dětem po kouskách. Nekouše!

Text: Tereza Axmannová

Foto: archiv FOK

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 / 2020 na straně 8-11.