Zlaté pravidlo: tvořit si rezervu

„Pravidla finanční gramotnosti nejsou složitá a těžká, jsem přesvědčená, že se je může naučit každý. Co ale těžké je, se těmi pravidly řídit a dlouhodobě je dodržovat,“ zdůrazňuje Lucie Baslová, lektorka vzdělávacího projektu Den finanční gramotnosti a finanční poradkyně Partners finanční skupiny. „Základem je neutratit vše a naučit se odkládat finance. Budovat rezervu učil své zaměstnance již velký český podnikatel Tomáš Baťa před více než sto lety.“

S jak starými dětmi pracujete?

V rámci programu rozšiřování finanční gramotnosti jezdíme do škol, s nimiž se na základě jejich zájmu na návštěvě dohodneme. Pocházím z Českého Brodu, dlouhodobě tedy spolupracuji se svou bývalou základní školou, kde se věnuji žákům 8. a 9. ročníků. Pracuji také se studenty v posledním ročníku gymnázia. Ráda totiž probírám zákonitosti finanční gramotnosti s těmi, kdo se již na trhu nějakým způsobem pohybují, mají k dispozici určitý finanční obnos a reálně s ním nakládají. Kupříkladu můj kolega ale pracuje s dětmi ze škol mateřských, nedávno jim třeba vysvětloval úročení pomocí gumových medvídků. Ovšem zdaleka se nesoustředíme jen na děti. Další lektoři pro změnu pracují se seniory. Učit se člověk může v každém věku, musí mít ale sám zájem a oslovit nás.

Říkáte, že vy osobně pracujete s náctiletými. Jak se vám daří je zaujmout?

Jednotlivé lekce jsou pojaté zábavnou, hravou a dětem srozumitelnou formou. Obvykle trvají 2–3 vyučovací hodiny. Děti zapojuji do diskuze, dávám jim příklady z praxe a běžného života. Oproti učitelům to mám jednodušší, pro děti jsem nová tvář, tak jsou na mě hodné. Na příkladech z praxe dětem ukazuji, že v životě není důležité, kolik peněz vyděláš, ale jak s nimi hospodaříš a kolik neutratíš. Snažím se vytvořit otevřené prostředí, aby se děti nebály na cokoliv zeptat, a zároveň zachovat soukromí žáků ohledně finanční situace jejich rodiny. Velmi se mi osvědčila stolní hra Finanční svoboda, což je v podstatě simulace života člověka v období od třiceti do šedesáti let. Dá se volně zakoupit, nicméně hrát ji s poučeným moderátorem je samozřejmě mnohem užitečnější.

Ing. Lucie Baslová začínala ve finančně poradenské společnosti Partners v roce 2012 jako finanční konzultant, nyní zde působí na pozici manažerské a šest let jako lektorka vzdělávacího projektu Den finanční gramotnosti. Práce s dětmi ji naplňuje a baví.

Dospívající tímto zážitkem připravujete na to, co je ohledně financí dále v životě čeká. Jaké nástroje jsou vhodné pro ostatní věkové kategorie?

Především bych byla ráda, kdyby se o penězích začalo víc mluvit nejen ve školách, ale i v rodině. Pozoruji totiž, že v českých rodinách převládají dvě situace: buďto je peněz málo, hovořit o nich je tedy stresující, a proto se o nich nemluví. Nebo je peněz dost a opět se o nich nemluví, protože to není potřeba. Když potom v 9. třídě mluvím o penězích s dětmi já a začínáme už třeba počítat, jaké může mít rodina náklady na bydlení, kolik stojí elektřina, internet, mobil, tak ony často nemají moc představu o tom, co kolik stojí.

Co tedy v rodině můžeme dělat?

Úplně malé děti je dobré učit šetřit. Stále platí, že nejvhodnější je kasička, do které si budou ukládat nejraději mince, protože ty krásně cinkají. A už se začínají odmalička učit, že peníze nejsou nepříjemné téma. U dětí přibližně do sedmi let znamená práce na finanční gramotnosti skutečnost, že nasávají rodinnou atmosféru. Jakmile povyrostou, je dobré, aby od rodičů dostávaly kapesné. Jak přesně si to konkrétní rodič nastaví, je velice individuální. Nicméně doporučuji, aby kapesné nebylo určeno pouze k potěšení dětí, ale i k placení nezbytných výloh – například jízdného v autobuse. Přijímají tak s penězi i nějakou povinnost a učí se odpovědnosti. Nejdůležitější stále je, aby atmosféra v rodině vedla k tomu, že téma peněz není žádné tabu.

Jednoho dne děti dorostou a začnou si samy vydělávat. Jak vypadá finanční gramotnost v této chvíli?

Cílem je, aby při nástupu do prvního zaměstnání dokázal člověk dodržovat takzvané ideální finanční míry. Jde o jednoduché pravidlo, jak si má rozdělit příjem, aby byl z finančního hlediska celý život v klidu. Zjednodušeně řečeno vám toto pravidlo říká, 30 procent si, člověče, odlož na budoucnost a 70 procent můžeš utratit. Začnete-li vydělávat 30 tisíc korun, odložíte si každý měsíc 9 tisíc. Kdyby si toto každý zapamatoval, nebudou pak lidé muset končit v úvěrech, kontokorentu, kreditních kartách. Pokud je rozpočet skutečně napnutý, minimum, které byste si měli odložit, je 10 procent. Pokud si člověk není schopen odložit ani to, je něco špatně. Kdo hledá, najde! Klíčové je mít přehled o svých výdajích. Můžeme tak například zjistit, že za kávu v řetězcích zaplatíme měsíčně klidně i dva tisíce korun. Pak je na každém, zda usoudí, že je to nutný nebo zbytný výdaj. Myslím si, že naše práce obnáší i velký kus psychologie, ukazovat lidem cesty, jak by to jít mohlo.

Velkým tématem jsou senioři a jejich důchody. Co jim doporučujete?

Finanční klid v tomto období vám zajistí právě celoživotní dodržování zmiňovaného pravidla ideálních finančních měr. Například já jsem ročník 1988, takže až mi bude za třicet let přes šedesát, budou na můj důchod přispívat děti, které jsou již dnes narozené, známe tedy jejich počet. A je zřejmé, že počet důchodců bude téměř dvakrát vyšší než počet ekonomicky aktivních osob. Matematika říká jasně, že systém průběžného financování důchodů nebude stačit na udržení důstojného životního standardu. Proto je důležité připravovat se na období důchodu od samého počátku našeho aktivního života, nespoléhat pouze na stát. Finanční rezervu by v té době měl mít našetřenou každý z nás.

Text: Martina Hošková

Foto: archiv Lucie Baslové

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 4 / 2020 na straně 40-41.