Jan Kučera: Setkání hudebníků s dětmi jsou vždy hravá a je při nich legrace

Dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera patří mezi nejvšestrannější české umělce. Povídali jsme si s ním o jeho spolupráci se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, a to hlavně o pořadech pro děti.

Jak dlouho spolupracujete s FOKem na dětských pořadech?

Úplně první spolupráce začala už někdy v roce 2007, intenzivní pak předloni. Jedná se o dva typy pořadů. V prvním představujeme dětem slavné skladatele, jmenuje se Orchestr na dotek a FOK jej připravuje již mnoho let, mnohem dříve, než jsem s ním začal spolupracovat já. A v tom druhém seznamujeme děti s filmovou hudbou, to jsou pořady hlavně pro školní děti a je to už o něco více vzdělávací.

Jak vypadá příprava takových hudebních setkání?

Pořady o skladatelích scenáristicky vytvářel Vladimír Jopek, spolu se dvěma herci pak dolaďovali jejich role průvodců a já se k nim v závěru přidal, někdy i s trochou svých „hereckých akcí“. Filmové hrátky jsme připravili a uvádíme s Ondřejem Brouskem.

Se kterými skladateli se tedy děti seznámí v nové sezoně?

Připravili jsme čtyři odpolední programy, na kterých se děti seznámí se šesti skladateli z různých období. Jako první si představíme dvojici Haydn a Mozart, neopomenutelné skladatele z dob klasicismu. Po nich bude mít samostatný pořad Beethoven, o něco mladší představitel klasicismu, který tvořil i díla romantická. Jeho osud i tvorba jsou skutečně obdivuhodné, a proto jsme věnovali celý pořad jen jemu. Podobně je na tom i Čajkovskij, o němž je třetí program. Tento přední skladatel romantismu je autorem baletů, které všichni známe a máme rádi – Labutí jezero a Louskáček. To ale není zdaleka všechno, co se společně dozvíme. Čtvrtý a poslední pořad, který v nové sezoně chystáme, oslavuje dva skladatele z dob impresionismu. To jsou pánové Debussy a Ravel.

Znát tyto velké skladatele a jejich dílo je základ pro vnímání krás klasické hudby.

Jsou zkoušky orchestru k takovým pořadům náročnější, když vedle samotného koncertu ještě vyprávějí příběh průvodci?

Není to koncert v pravém slova smyslu, spíše ukázky z nejznámějších děl či úryvky hudby s typickými výrazovými prostředky daného autora. Celou symfonii by děti nevstřebaly a ani to není náš cíl. Zkoušky probíhají vždycky den předem, to stačí, neboť je pokaždé všechno technicky perfektně připraveno. Orchestr navíc všechna díla už dávno zná, protože se jedná o velmi známé kusy, se kterými se každý orchestrální hráč už mnohokrát setkal. Stejně tak jako já. Hudebně se tedy nejedná ani tak o zkoušku jako o takové opakování. Zkoušíme hlavně, kdy a jak budeme spolupracovat s herci.

Jakého skladatele byste rád dětem představil příště?

Skladatelů, které by děti měly mít v povědomí, je mnoho, ale nelze je zahltit informacemi. Proto také pořádáme za sezonu vždycky jen čtyři večery a každý se věnuje pouze jednomu tématu. Pokud se nám u dětí podaří vyvolat alespoň částečný zájem o svět klasické hudby, případně symfonického orchestru, je možné, že si ve vyšším věku své oblíbence najdou.

Minulý rok se ale kvůli pandemii musely dva pořady zrušit, což je škoda. Měly se věnovat Leoši Janáčkovi a Bohuslavu Martinů. Ty bych rád někdy zařadil znovu, protože Janáčkova hudba a způsob zapisování řeči jsou pro děti velmi vděčné téma, které je zaujme. A Martinů je zase jazzový, což ukáže dětem trochu jiný pohled na klasickou hudbu.

Pořady jsou pro děti od pěti let, pamatujete si vy sám, když jste byl malý, že by vám nějaký skladatel učaroval? Nebo nějaké dílo?

Jako malé dítě jsem hltal všechnu hudbu, byl v tom asi jistý druh fascinace. Prošel jsem klasickou klavírní školou s důrazem na Johanna Sebastiana Bacha, což je téma na celý život. Bavilo mě ale i hledat si na klavíru melodie odposlechnuté z rádia, a jelikož jsme v 80. letech bydleli v Železné Rudě, šlo o písničky výhradně ze západoněmeckých stanic, mými hrdiny byli Europe a Michael Jackson. Hlubší vhled do světa klasiky mimo klavírní obor u mě přišel až v patnácti letech s příchodem na konzervatoř.

Složil jste mimo jiné dvě dětské opery. Dá se tedy říci, že k tvorbě pro děti vás to tak nějak táhne odjakživa?

Tvorba pro děti sice tvoří jen malé procento z mých skladatelských aktivit, ale vždycky je to radostná práce, a pokud se ta hudba dětem líbí, prožívám opravdu šťastné chvíle. Moje dětská opera Perníková chaloupka, kterou jsem realizoval s Dětskou operou Praha, právě vychází na CD.

S FOKem spolupracujete pravidelně už nějakou dobu, nejen na dětských pořadech. Na který z koncertů v nové sezoně se tentokrát těšíte nejvíc?

Na všechny, doposud jsme společně provedli téměř padesát koncertů s různým repertoárem, což už je slušná bilance, a já si každého dalšího pozvání nesmírně vážím. Byly to mnohdy úkoly, které jsou pro každého dirigenta výzvou a svátkem: Má vlast, Glagolská mše, Dvořákovy symfonie na koncertech ve Velké Británii, koncert k osmdesáti letům FOK a mnoho dalšího. V roce 2014 jsme také společně obnovili pravidelné koncerty ve Valdštejnské zahradě, to je taková moje srdeční záležitost.

Letos jsme se v zahradě Senátu sešli dokonce dvakrát. Kromě Orchestru na dotek se těším na koncert Tomáš Klus & FOK, kde zazní aranže Klusových známých písní s orchestrem. Tam si na své přijdou i příznivci populární hudby. Na koncertě s Epoque Quartetem v Anežském klášteře se pak dotkneme filmové hudby i jazzu a zazní tam i tři moje autorské skladby.

FOK je fantastický orchestr na nejvyšší úrovni, tvoří jej skvělí muzikanti, jejichž umění je obdivuhodné. Je mi opravdu obrovskou ctí smět s nimi pracovat. Vždy je to spolupráce vrcholně profesionální a doufám, že oboustranně příjemná.

S Janem Kučerou si povídala Karla Melichnová

Foto: archiv Jana Kučery a FOK

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2021 na straně 26-27.