Volodymyr Čubirko: Hledejme to, co nás spojuje

Zakarpatí a Českou republiku pojí hluboké historické přátelské vztahy. Není divu, vždyť tato nejzápadnější oblast dnešní Ukrajiny byla jako Podkarpatská Rus dlouhá léta součástí naší první Československé republiky, a právě v této době zažila ohromující civilizační pokrok. Možná i proto nás to vzájemně k sobě táhne, možná i proto si rozumíme a pomáháme dál. Povídáme si s Volodymyrem Čubirkem, ředitelem Zakarpatského oddělení dobročinného fondu ViZa.

Pojďme si trochu zavzpomínat, protože dnešní mladá generace už možná ani neví, že naše národy byly kdysi v jednom svazku. V čem vám tehdy Československá republika nejvíc pomohla?

V roce 1919 byla Podkarpatská Rus připojena k tehdejší nově vzniklé Československé republice jako tehdy snad nejzaostalejší region ze všech zemí Rakouska-Uherska. Vyznačoval se nízkou úrovní vzdělání (asi 20 % gramotné populace), nedostatkem veřejných orgánů a žalostným stavem zdravotnictví. Zhruba za dalších dvacet let došlo v rámci Československa k ohromujícímu civilizačnímu skoku, na který dnešní další ukrajinské regiony potřebovaly celé století, ba i více. Bylo otevřeno více než 300 škol, míra gramotnosti obyvatel stoupla na 80 %, objevily se politické strany, proběhly první volby do regionálního parlamentu a lidé dostali možnost zvolit si vlastní vládu, což je hlavní podmínkou demokratické společnosti. Proběhla demarkace hranic a Zakarpatí bylo rozděleno na územní správní celky. V každém okrese byly zřízeny úřady, četnictvo, soudy, školská zařízení a ambulance.

Zvýšila se i průmyslová úroveň tohoto tradičně zemědělského kraje?

Ano, stavba vodních elektráren postupně začala poskytovat lidem elektřinu, proběhla pozemková reforma a meliorační kanály umožnily zvýšit efektivnost zemědělství. Byly vybudovány silnice a železnice, díky nimž se region spojil s Evropou.

Ví se, že vaše tehdejší hlavní město Užhorod budovali českoslovenští stavitelé a architekti.

Je to tak. Na rozvoji městských administrativních a obytných čtvrtí pracovali vaši nejlepší architekti a současně sem přicházelo mnoho vašich stavitelů, lékařů a učitelů, kteří učili místní obyvatelstvo. Spolu se vzděláním rychle rostla i kulturní úroveň občanů. Ivan Olbracht, Stanislav Komárek a další studovali historii a psali zde svá vědecká a umělecká díla. Zakarpatí je na toto období nesmírně hrdé a vděčné českému lidu za pokrok, který se odehrál v první polovině dvacátého století.

Přenesme se nyní do současnosti. Kdy začala novodobá spolupráce mezi Zakarpatím a Českou republikou?

Před čtrnácti lety. V té době političtí představitelé Kraje Vysočina neoficiálně navštívili náš region jako turisté; byli to tehdejší hejtman Miloš Vystrčil, Jiří Běhounek, Josef Nedvěd a náš krajan Vasyl Samandrula. Cestovali Zakarpatím a viděli zubožený stav základních a mateřských škol. S podporou Evropské unie se rozhodli poskytnout těmto zařízením finanční pomoc. V Zakarpatské oblastní radě začali hledat někoho, s kým by se mohli dohodnout na spolupráci. První dohodu o spolupráci mezi našimi regiony podepsal s vašimi představiteli tehdejší předseda rady Mychajlo Kičkovsky.

A podařilo se pomoc realizovat?

Docela rychle se podařilo zrekonstruovat střechu budovy školy ve vesnici Lazeščina. Později jsem začal řídit Zakarpatskou oblastní radu já a spolupráce trvá dodnes. Za čtrnáct let jsme uskutečnili více než 150 sociálních projektů: opravy mateřských školek, škol, zdravotnických středisek, náměstí, parků atd. V roce 2008 byl založen dobročinný fond ViZa (zkratka slov Vysočina a Zakarpatí). Jeho účelem je podpora partnerství mezi našimi regiony formou společných projektů a aktivit. V čele fondu stanul Zdeněk Kadlec, ředitel krajského úřadu Kraje Vysočina. Já mám tu čest řídit fond z ukrajinské strany. Během této doby se kromě Kraje Vysočina do spolupráce zapojily i další regiony České republiky, konkrétně Pardubický a Ústecký kraj, což je úžasné.

Kolik dohod mezi našimi městy už bylo uzavřeno? A můžete jmenovat některá konkrétní partnerská města?

Bylo uzavřeno více než dvacet dohod o spolupráci mezi našimi městy. Například Užhorod se stal partnerským městem Jihlavy, Mukačevo Pelhřimova, Perečín Svitav, Mižhirja Nového Města na Moravě a Rachiv Třebíče. Kromě přátelství mezi administrativními celky byla navázána spolupráce mezi hasiči, což položilo základy pro uzavření dohody mezi Českou republikou a Ukrajinou v oblasti spolupráce a přátelství mezi složkami integrovaného záchranného systému. Partnerské projekty realizují také policejní útvary.

Časopis AGE se věnuje mimo jiné vzdělávání. Co se podařilo v této oblasti? Vždyť za první republiky jezdili českoslovenští učitelé učit vaše děti…

Podařilo se nám vrátit češtinu do některých zakarpatských škol, jako výuku cizího jazyka. Tato aktivita začala v roce 2013 s Užhorodskou specializovanou školou I. a II. stupně číslo 3. Jedná se o historickou českou budovu známou jako Jubilejní Masarykova škola, dokonce jsme s podporou Kraje Vysočina vrátili na fasádu starodávný nápis. Také jsme vyměnili střechu, opravili fasády a interiéry, ale zejména vytvořili celý blok, ve kterém vznikla učebna pro výuku českého jazyka. V roce 2019 obdrželi první žáci vysvědčení o absolvování studia angličtiny a češtiny. Škola se probudila k novému životu a zahájila samostatnou mezinárodní spolupráci, například podepsala smlouvu s Technickou univerzitou a vzdělávacím centrem v Ostravě o poskytování podpory pro vývoj robotiky, o výměně studentů atd.

Podařilo se něco podobného i v dalších obcích?

Ve čtyřech dalších se studuje čeština jako druhý cizí jazyk. Jsou to Mukačevo, Svaljava, Koločava a Berehovo. Od 1. září se tento projekt rozběhne také v Užhorodské škole č. 16.

Spolupráce v oblasti vzdělávání je však daleko širší. Vznikly dohody mezi Užhorodskou národní univerzitou a univerzitami v Pardubicích, Jihlavě, Brně, Plzni, Praze, Ústí nad Labem a dalšími. Každá se na své úrovni podílí na vytváření společných projektů a získává prostředky z evropských a světových programů. Navzájem se zdokonalují, spolupracují a posouvají Zakarpatí směrem k EU.

Za rozhovor děkuje Jana Jenšíková

Foto: archiv ViZa a Shutterstock

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2021 na straně 30-31.