„Pastely jsem znovuobjevil díky manželce a Vánocům,“ říká „pán pastelů“ Michal Janovský

Michal Janovský kreslil rád už jako dítě, ale víc se k tomu dostal až ve škole. Na základce ho bavily tužky a pastelky, na střední se potkal s pastely. „Ty jsem ale v té době zavrhl. Až po letech mi je žena koupila k Vánocům. Poděkoval jsem kysele, ale byl to dárek, a tak jsem mu dal šanci. A výsledek? Maluju pastely už několik let, prodávám obrazy, výstavy, plné kurzy po celých Čechách a vyšla mi vlastní kniha o pastelu.“

Vzděláním jste sklář, absolvent dvou sklářských škol ‒ v Kamenickém Šenově a v Novém Boru. Jak jste se dostal od skla ke kresbě?

Na škole jsme dostávali základy v kresbě, hodně jsme se tam učili portrétům a už tam jsem tušil, že u skla nezůstanu. Nezískalo si mě úplně. Já tehdy neměl ani velké ambice v kreslení. Ale portréty, ty jsem rád kreslil odmala. Třeba Mela Gibsona, Statečné srdce. Kreslil jsem jeho portrét a pod ním rytíře, jak si sekají ruce a nohy v bitvě. A to mi zůstalo. Záliba v historii a člověku, jeho gesta, emoce. To je směr, v němž se celý život vyvíjím.

Říká se o vás, že dokážete dokonale zachytit výraz portrétované osoby. Dá se to naučit?

Jsem přesvědčený, že talent se hodně přeceňuje. Samozřejmě, posune vás výš než ostatní, ale bez řemesla, opakování a dřiny to nejde. A malování či kreslení je řemeslo jako každé jiné. Do jisté míry vlastně může kreslit kdokoliv, stačí jen chtít, dát tomu trochu trpělivosti a času a výsledek se vždycky dostaví.

Na vašich kresbách je viditelný smysl pro detail. Proč je tak důležitý?

Kdysi jsem slyšel majitele stavební firmy, jak domlouvá svým chlapům, kterým se něco nepovedlo. Hájili se tím, že to není skoro vidět. A on na to: „Chlapi, safra, detaily prodávají!“ A to platí ve všem. I v kreslení. Máte například dokonalý portrét, všechno jemně prostínované, krásné barvy, ale všimnete si, že portrétovaný šilhá, a už si řeknete, hezké, ale… Detail může pokazit celý dojem z obrazu.

Pokud člověka něco baví, mohou vzniknout velké věci.

A suché pastely? Proč je máte rád?

No, protože jsem je přece dostal od ženy a musel jsem. (směje se) Tahle technika je rychlá, akční, kontaktní díky tomu, že do ní můžete zasahovat prsty. Obrazy pastelem jsou syté, dá se s ním pracovat mnoha způsoby, kdy se jednotlivé odstíny mezi sebou mísí, vytvářejí nové, jednotlivé vrstvy se prolínají. A také mě povzbuzovalo, že se mezi studijními technikami nepokládá za finální. Přitom pastelové obrazy mohou obstát například vedle olejomalby.

Prý jste rozhodný, přímý a nebojíte se. To se vážně autorův naturel tak projevuje v jeho díle?

To se o mně říká? Jak v čem. V kreslení a všem kolem vím, co chci, co jak má vypadat a fungovat, a jdu za tím. To samé se dá říct i o mé spolupráci s Koh-i-noorem. Přišel jsem a oslovil je se svými nápady na zlepšení produktů, které vytvářejí. A oni souhlasili. Vývoj samotný trval poměrně dlouho, byl to náročný proces, ale na jeho konci vznikly tři nové produkty, na které můžeme být společně hrdí. V tvorbě jsem čím dál víc zkrátka svůj a nemyslím na to, zda se to někomu bude líbit. Hlavní je, že se to líbí mně a že se tím bavím. Pak je to vidět i na výsledku. Prostě, pokud člověka něco baví a dá do toho ze sebe nejvíc, mohou vzniknout velké věci.

Foto: archiv Michala Janovského

Zdroj: KOH-I-NOOR HARDTMUTH

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2021 na straně 26-27.