Jak se připravit na bohaté stáří - aneb Čas jsou peníze
V důchodu strávíme průměrně dvacet let svého života. O tom, jak nejlépe se na toto životní období připravit po finanční stránce, jsme si povídali s Lukášem Urbánkem, profesionálním finančním poradcem Partners, který svým klientům nejen ve Zlíně radí již od roku 1999. Máme spořit od prvního okamžiku, kdy začneme vydělávat? Jak velkou částku je nejlepší každý měsíc odkládat? A je odhadování starobního důchodu dlouho dopředu věštěním z křišťálové koule? Otázky, samé otázky…
Pane Urbánku, vy jste nejen skvělý finanční poradce, ale také výborný plavec. Kdysi jste prohlásil, že „správně rozložit tempo a nenechat se vyhecovat hned po startu je klíčové pro úspěch“. Platí to i pro strategie finančního zabezpečení na stáří?
Ne tak docela. Vrcholový sport a příprava na vlastní důchod mají sice mnoho společného, ale s tím tempem je to v tomto případě trochu jinak. Obojí vyžaduje pevnou vůli, odříkání a vytrvalost. Nic není zadarmo. Při spoření na důchod ale platí, že čím více a dříve přepálíme start, tím lépe. Čas jsou peníze. A nikde jinde toto přísloví nemá takovou váhu jako při spoření na důchod. Bohužel ve chvíli, kdy začínáme vydělávat, je na tom málokdo z nás tak dobře, aby si za tímto účelem mohl odkládat významnější část příjmů. Většinou řešíme bydlení, rodinu, základní existenční otázky a důchod za třicet, čtyřicet let je v tu chvíli neaktuální téma. Přesto i malé něco je víc než nic. Všechno se počítá. I malé spoření má smysl a je to krok správným směrem.
Mladý člověk má skutečně většinou úplně jiné starosti než myslet na své stáří. Jak byste tedy v tomto směru mladou generaci motivoval?
Ano, mladí lidé to nemají jednoduché a příprava na důchod pro ně není prioritou. Tak to bylo, je a vždycky bude. Je tedy na nás, abychom jim začali srozumitelně a co nejdříve vysvětlovat, že čím dříve si začnou rezervy vytvářet, tím to pro ně bude výhodnější. Mladí musí pochopit, že na stát se v důchodu spoléhat nemůžou. Demografická křivka je totiž nekompromisní a jasně nám říká, že počet lidí ve skupině 65+ se oproti roku 2010 v roce 2050 zdvojnásobí, přičemž počet lidí v produktivním věku se naopak sníží. Jinými slovy důchodů bude potřeba vyplácet víc a lidí, kteří by na ně vydělávali, bude méně.
I malé spoření má smysl a je to krok správným směrem.
Řekněme, že jsem už nezbytnost důchodového spoření pochopila a teď přemýšlím, jak na to. Co byste mi poradil?
V zásadě máme dvě možnosti, jak si své spoření správně naplánovat. Buďto si sami vyčleníme měsíční částku, kterou budeme spořit, nebo si stanovíme cíl, jehož chceme dosáhnout. Ideální je kombinace obou přístupů. Nejlepší je si představit, jak asi náš život bude vypadat a co všechno si budeme chtít dopřát, co všechno budeme muset zaplatit. Nejlepší je vycházet z dnešních cen, protože je známe. Výsledkem by tedy měl být požadavek na výši důchodu, který bude pro nás dostačující. Tento důchod následně musíme upravit o inflaci.
Nakonec se ještě musíme rozhodnout, na jak dlouhou dobu bude nutné odpovídající příjem zajistit. Zde se opět můžeme dopustit chyby. Možností je několik, ale nejjednodušší varianta je časově omezený úsek, například dvacet let. Tato doba odpovídá průměrné době strávené v důchodu.
Požadovaný důchod se přitom může skládat z vícero složek. Minimálně můžeme počítat se státním důchodem, jehož výši lze s určitou nepřesností odhadnout. Z již uvedených demografických důvodů se přitom tato částka bude dlouhodobě snižovat, pokud tedy odhadovanou výši budoucího státního důchodu ponížíme, budeme eliminovat případné chyby.
Dva příklady za všechny
Pro představu zde uvádíme příklady dvou fiktivních klientů – Marie a Petra. V reálném životě bychom však jednotlivé kroky promýšleli daleko detailněji.
Marie, 42 let, administrativní pracovnice: hrubá mzda 37 000 Kč, čistá mzda 29 950 Kč, plánuje si spořit na důchod a ráda by měla při odchodu do penze, v 65 letech, zajištěný příjem ve výši 20 000 Kč měsíčně. V osmnácti letech jí rodiče založili penzijní spoření na 100 Kč měsíčně. Nyní si Marie na své penzijko posílá 500 Kč, ale jelikož tímto tempem nespoří příliš dlouho, má nyní naspořeno pouze 120 000 Kč. Marii rodinný rozpočet dovoluje odkládat dalších 1 000 Kč.
Návrh řešení: za 20 let bude při inflaci 3 % požadovaný měsíční příjem činit 39 470 Kč. Z toho státní důchod bude cca 29 840 Kč. Celkem je tedy potřeba z vlastních rezerv zajistit příjem ve výši cca 9 630 Kč. Jestliže budeme počítat s 6% zhodnocením ukládaných prostředků, bude potřeba naspořit celkem cca 1 730 000 Kč.
Pokud by Marie neudělala žádnou změnu, měla by zajištěný důchod na úrovni cca 16 488 Kč. Když změní strategii u svého penzijního spoření a 1 000 Kč navíc, které jí rodinný rozpočet dovoluje, bude investovat do akciových podílových fondů, takto naspořené peníze jí pomohou zajistit příjem ve výši 18 758 Kč. Pro zajištění požadovaného příjmu na úrovni 20 000 Kč by bylo potřeba investovat ještě dalších 1 100 Kč.
Petr, 30 let, učitel na základní škole: hrubá mzda 42 000 Kč, čistá mzda 35 870 Kč, přemýšlí o své vzdálené budoucnosti a chtěl by si začít spořit na důchod. Ideálně by si chtěl zajistit měsíční penzi na úrovni 25 000 Kč. Jelikož má Petr mladou rodinu a splácí hypotéku, nedovoluje mu domácí rozpočet spořit více než 1 300 Kč měsíčně. Petr má vytvořenou pohotovostní rezervu, ale se spořením na důchod začíná od nuly.
Návrh řešení: za 35 let bude při inflaci 3 % požadovaný měsíční příjem ve výši 70 346 Kč. Z toho státní důchod bude cca 40 083 Kč. Celkem je tedy potřeba z vlastních rezerv zajistit příjem ve výši cca 30 263 Kč. Pokud budeme počítat s 6% zhodnocením ukládaných prostředků, bude potřeba naspořit celkem cca 5 480 000 Kč.
Kdyby Petr neudělal žádnou změnu, měl by zajištěn důchod na úrovni cca 14 245 Kč. V případě, že si začne odkládat 1 300 Kč měsíčně, bude mít v důchodu zajištěný příjem na úrovni 18 146 Kč v dnešních cenách. Pro zajištění požadovaného příjmu 25 000 Kč bude zapotřebí odkládat další 3 000 Kč. Dnešní stav to Petrovi nedovoluje, avšak v budoucnu, pokud se jeho situace změní, bude možné tempo spoření zvýšit. Z důvodu diverzifikace a lepší dostupnosti rezerv v průběhu spoření lze doporučit částku rozdělit mezi Doplňkové penzijní spoření a podílové fondy.
Text: Martina Hošková a Lukáš Urbánek
Foto: archiv Partners
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 - 2 / 2022 na straně 44-45.