Projekt Srdce s láskou darované očima vedoucích vítězných týmů

AGE 3 - 4 / 2022

Srdce s láskou darované je projekt, který jednotlivce a celé skupiny dokáže zasáhnout v hluboké emocionální rovině

Srdce s láskou darované je projekt s neuvěřitelným přesahem.

Je to projekt, který prokazatelně utužuje přátelství, vztahy ve třídách, vazby mezi žáky a kantory.

Je to projekt, který jednotlivce a celé skupiny dokáže zasáhnout v hluboké emocionální rovině.

Je to projekt, který dokáže ze žáků doslova vyždímat kreativitu a naučí je pohlížet na svět okolo sebe jinýma očima.

Je to projekt, kterého je mi ctí se zúčastnit.

A v neposlední řadě je to projekt, u kterého si hluboce vážím všech, díky nimž vznikl a stále funguje.

Hana Štěpánková,

učitelka, ZŠ Litvínovská 600, Praha 9

Příští rok se určitě hodláme zapojit znovu. Děkujeme!

Projekt Srdce s láskou darované od počátku vnímám spíše jako poslání nežli soutěž. Děti jsou čisté duše a svojí upřímnou snahou, úsilím a touhou potěšit dokáží snadno vykouzlit ostatním lidem úsměv ve tváři. Naše děti se do tohoto krásného projektu zapojily již potřetí a také letos se do díla pustily s nadšením a elánem jim vlastním. Samotnou mě až překvapilo, jak jsou neskutečně kreativní a nápadité. Společná práce byla pro mě i pro ně velkou zábavou a já jsem ráda, že jsem je mohla touto cestou provázet. Ocenění nás velice potěšilo a příští rok se určitě hodláme zapojit znovu. Děkujeme!

Lenka Prachařová,

vychovatelka, ZŠ Stupkova, Olomouc

Děti měly radost, že někomu vykouzlily úsměv na rtech

Projekt mi přirostl k srdci již ve chvíli, kdy jsem se o něm před dvěma lety dověděla. Tehdy jsem také třídu přihlásila poprvé a všechny nás to nadchlo. Ne kvůli soutěži či umístění nebo možnosti výhry. Ale z toho důvodu, že u nás ve třídě se snažíme, aby si děti vzájemně pomáhaly, aby pomáhaly slabším, aby přiměřeně svému věku chápaly, že ne všem na světě je dobře a že jsou lidé, kteří potřebují podporu a radost od cizích lidí. A jelikož váš projekt šíří tuto myšlenku, chceme být jeho součástí.

Loni jsme pekli cukroví pro personál dvou pražských covidových oddělení v nemocnicích, ale letos jsme si přáli potěšit ty, na něž se zapomíná, a to na pacienty léčebny dlouhodobě nemocných. A to se nám podařilo, jak popisuji v dopisu přiloženém v rámci projektu. Děti měly radost, že někomu vykouzlily úsměv na rtech, na ocenění jsme nepomysleli. Vaše oznámení, že jsme se umístili na stupních vítězů, byl upřímně šok a jakási pomyslná třešinka na dortu. Děkuji, že tak důležitý projekt uskutečňujete, a šíříte tak dobro…

Tereza Drvotová Kloubková,

učitelka, MŠ Na Dlouhém lánu, Praha 6

Po dvouleté pauze jsme se letos zapojili podruhé a hodláme v tom v dalších letech pokračovat

Rozdávat radost je úplně to nejvíc. Srdce s láskou darované je projekt, který má obrovský smysl. Po dvouleté pauze jsme se letos zapojili podruhé a hodláme v tom v dalších letech pokračovat. Projekt náramně skloubil dohromady dvě důležité věci. Za prvé umět někomu poděkovat a udělat mu radost, za druhé děti vychovává k tomu, aby nebyly úplně lhostejné a dokázaly obdarovávat druhé. A především ty, kteří to potřebují a kteří si to zaslouží, ať už je jejich příběh jakýkoliv. Pro nás jako školu je ctí být součástí tohoto projektu a jsme rádi, že pod jeho záštitou můžeme rozdávat radost. Jen málo věcí dokáže překonat reakci lidí, kteří srdce obdrželi. Celému projektu a organizačnímu týmu přejeme do dalších let spousty krásných příběhů a darovaných srdcí.

Pavla Stachurová a Tomáš Chudý,

učitelka a asistent pedagoga, ZŠ Zelená, Havířov-Životice

Velmi mě potěšilo nadšení nejen dětí, ale i rodičů a téměř celého kolektivu MŠ

Do soutěže Srdce s láskou darované jsme se letos zapojili poprvé. A už teď vím, že se příští rok zapojíme znovu. O soutěži jsem se dozvěděla na internetu při hledání inspirace na Srdíčkový den, kde na mě hned jako první vyskočila stránka Srdce s láskou darované. Když jsem si stránku prohlédla a přečetla pravidla, hned jsem věděla, že se musíme zapojit. Myšlenka celé soutěže mě velmi nadchla.

Děti ani na chvíli neváhaly a pustily se s chutí do toho. Velmi mě potěšilo nadšení nejen dětí, ale i rodičů a téměř celého kolektivu MŠ. Ani by mě nenapadlo, že se mezi tolika úžasnými projekty umístíme mezi top 10, natož že vyhrajeme 3. místo.

Jsem velmi vděčná za tuto příležitost, doufám, že se do toho s takovou chutí pustí děti i příští rok a budeme alespoň z poloviny tak úspěšní jako letos.

Klára Ketnerová,

učitelka, MŠ Sklářská, Nové Sedlo

Věříme, že toto předávání lásky je způsobem, který nás lidi činí lepšími

Srdce s láskou darované je projekt s tou nejsilnější a nejhezčí myšlenkou v našem životě. Prostřednictvím vyrobených srdíček je možno krásné duši (či duším) poslat veliký kus lásky a radosti, pohladit, vykouzlit někomu srdečný úsměv, možná i někoho dost překvapit a ocenit ho za jeho dobrosrdečnost, byť by to dotyčný nikdy nečekal.

Věříme, že toto předávání lásky je způsobem, který nás lidi činí lepšími, a proto jsme moc rády, že takový nádherný projekt, jako je Srdce s láskou darované, vůbec existuje. Je úžasné pozorovat na dětech, jak jsou do výroby srdíček nadšené a s jakou radostí svá srdce předávají a přenášejí svou pozitivní náladu dál!

S dětmi ze 2. A jsme se do tohoto výjimečného projektu s velikým nadšením a odhodláním pustili již podruhé. A volba, komu naše srdce darovat, byla poměrně snadná, nejvíc úsměvů a legrace nám všem přeci dává náš kamarád Michal z Kouzelné školky, tedy Michal Nesvadba. Jsme moc šťastní, že z našeho dárečku měl ohromnou radost, a tak to má přeci být.

Děkujeme, že jsme měli tu možnost se tak skvělého projektu zúčastnit, a už teď se těšíme na další ročník.

Dita Makovičková a Zdeňka Šlamborová,

učitelka a asistentka pedagoga, ZŠ Unhošť

Z mého pohledu se jedná o projev lidskosti, radosti ze života a laskavosti, ve kterém se nedá soutěžit

To, že se jedná o soutěž, jsem nikdy před dětmi nevyslovila. Z mého pohledu se jedná o projev lidskosti, radosti ze života a laskavosti, ve kterém se nedá soutěžit. Měla by to být životní samozřejmost. Celý svůj nejen profesní život jsem cítila, že je děti třeba vést hlavně k těmto hodnotám, důvěřuji jim a jejich rodičům a dopřávám jim svobodu v jejich rozhodnutích. A pokud jsou dobrá, užívají si sami jejich „opojnou chuť“. Děkuji za příležitost zapojit se s dětmi do tohoto projektu.

Lenka Proschková,

učitelka, spolek Krajánek ve světě

Okamžikem zapojení do projektu se život naší třídy začal ubírat zcela novým směrem

Dětem jsem o projektu řekla před Vánocemi. A tímto okamžikem se život naší třídy začal ubírat zcela novým směrem. Děvčata a kluci společně vymýšleli, pro koho vytvoří hezké překvapení. Netrvalo dlouho a plán byl hotov. Kdo jiný si naše srdce zaslouží víc než dvě postižené děti přímo na naší škole. Od této chvíle jsem si každý den uvědomovala, jak kouzelné je pozorovat šťastné oči dětí, které s láskou a nadšením vyrábějí kulisy, kostýmy, zažehlují srdíčka na polštářky, doma cvičí doprovod písničky na ukulele, varhany, housle, flétnu, učí se zpaměti dialogy k pohádce. A to vše s jedinou myšlenkou – udělat šťastnými jiné děti.

Od předání dárků Anabelce a Lukáškovi uběhly skoro čtyři měsíce a děti se vrátily k běžnému životu školáků. Stále přetrvávají dozvuky projektu a Honza s Barčou ještě tvoří památeční fotoalbum, které dostanou nejen Anabelka s Lukášem, ale každý ze zúčastněných. Navíc se i něco změnilo. Došlo k navázání nových přátelství. Naše děti se bez ostychu na chodbách zdraví a vzájemně projevují radost ze setkávání s kamarády, kamarády vozíčkáři. Díky nim si uvědomují, jak náročný je život člověka s tělesným postižením. A navíc – jak veliký dar do života dostali, když se narodili zcela zdraví.

Jana Volná,

učitelka, ZŠ Frýdek-Místek, Čs. armády 570

Děti nedarovaly jen polštářek ve tvaru srdce, ale i své nadšení, čas a píli

Při zjištění, že se tvorba žáků naší školy v soutěži umístila, jsem měla po zbytek dne úsměv na tváři. Hlouběji jsem se zamyslela nad tím, jak projekt nabyl dalšího rozměru zapojením Honzy a Barči, dvou žáků z druhého stupně. Velice se mi líbí propojení a spolupráce dětí rozdílného věku, které na naší škole vznikly. Tito naši dokumentaristi zachytili emoce, atmosféru a celý průběh svým pohledem. Vznikly vzpomínky ve formě videa, fotografií a výsledné fotokoláže. Všichni se k nim mohou kdykoliv vrátit a připomenout si, co byli schopni darovat a že i oni sami tímto projektem mnohé získali. Nedarovali jen polštářek ve tvaru srdce, ale i své nadšení, čas a píli.

Zuzana Grosmanová,

učitelka, ZŠ Frýdek-Místek, Čs. armády 570

Neskutečnou dětskou fantazii jsme zcela pustili z otěží

Na začátku všeho byla dvě docela obyčejná slova: „zajímavý projekt“. Jako vedoucí budoucího projektu jsem stál před rozhodnutím, zda se naše malá horská škola zúčastní této prestižní akce, nebo zůstane jedním z pozorovatelů v pozadí a bude pokoušet své štěstí až v dalším ročníku. Rozhodnutí popravdě nebylo jednoduché, neboť některé třídy byly poloprázdné, jiné se v reálu „praly“ s distanční výukou a těch pár jedinců, kteří mohli navštěvovat školu, s obavou otvíralo zprávy, které je mohly obratem poslat od kamarádů přímo do karantény.

Co dodat… Nehezké to byly časy, a snad právě proto jsem si řekl: „Jdeme do toho.“ Děti potřebují přijít na jiné myšlenky, potřebují, aby je něco naplňovalo, těšilo, potřebují ze sebe setřást všechny ty obavy a nejistoty. Tak přesně takhle to všechno začalo: neskutečnou dětskou fantazii jsme zcela pustili z otěží. Hodiny, které jsme přestali počítat, pomalu přerostly ve dny a týdny neúnavné práce, kterou byli někteří doslova posedlí. Zde jsem si poprvé řekl, že účast byla skvělým rozhodnutím.

Každé dítko doslova žilo svou rolí. Ten zájem, to nadšení, ty jiskřičky v dětských očích prostě nikdo nemůže ničím jiným nahradit. Tím jediným, kdo z nás vysával energii, byl pouze čas, který nás neúprosně tlačil do kouta. Projekt nám dal svým rozsahem, svou komplexností skutečně zabrat, až jsem si začal říkat, že jsme si vzali skutečně velké sousto. Po několika týdnech, když už všichni opět žili svými standardními povinnostmi, zazvonil telefon. „Kdo volá?“ „Praha!“ Co bylo obsahem hovoru, vidíte na těchto stránkách. Tak vám všem moc děkuji, že jste způsobili tolik radosti na naší „školičce“. A vám ostatním přeji ze srdce též úspěch, tak nezapomeňte, že 9. ročník soutěže Srdce s láskou darované se už blíží. :)

Miloš Vlášek,

učitel, ZŠ Svoboda nad Úpou

Vítěz je ten, kdo otevře své srdce pro jiné

Na podzim minulého roku jsem narazila na tento skvělý projekt. Chtěla jsem se o něj s někým podělit, a tak jsem oslovila základní školu, do které chodí syn, ale pro někoho je problém zapojit se do něčeho takového narychlo, pokud má už celý rok naplánován. A tak jsem oslovila předškolní klub Kereka. Věděla jsem, co chci vyrábět a proč. Soubor her pro seniory pomůže rozvíjet to, co už ve stáří slábne, a zároveň může pomoci odhalit vážná onemocnění. Říká se, že děti jsou naše budoucnost, ale na minulost by se zapomínat nemělo. Výroba souboru her všechny moc bavila. Všichni totiž věděli, proč to dělají a pro koho. Vyráběli jsme doma i v předškolním klubu. A když se domluvilo předání, byl to důvod k oslavě. Protože to je to, na čem záleží. Udělat radost někomu a pomoci jiným. I kdybychom nevyhráli ceny, všichni se stali vítězi. Vítěz je ten, kdo otevře své srdce pro jiné. Když každý daruje kousek sebe, bude svět hned hezčí. Děkujeme, že pomáháte otevírat srdce.

Eva Kottásová

A mně nezbývalo nic jiného než se nakazit nadšením paní Kottásové J. Jsem moc ráda, že jsme se do projektu mohli zapojit. Bylo to přínosné pro děti, pro mě a v neposlední řadě i pro seniory, kterým jsme soubor her předali. Jsem ráda za spolupráci, která díky projektu vznikla. Brzy nás čeká společné slavení Dne dětí. A věřím, že i další akce.

Děkujeme za možnost se zapojit.

Barbora Holubcová

pracovnice předškolního klubu Kereka, Sokolov,

a statečná maminka, Člověk v tísni

Hřeje mě u srdce, že životní hodnoty jako láska, přívětivost, úcta, porozumění, podpora a sounáležitost nevymizely

Opakovaně se zapojit do celostátní soutěže Srdce s láskou darované je velká výzva i zodpovědnost. Jsem ráda, že mi soutěž umožnila se na chvíli zastavit, zamyslet se nad tím, co již naše škola pro potřebné vykonává, a zároveň přemýšlet, co ještě můžeme pro dobro druhých učinit či vylepšit.

Mým obrovským štěstím je, že mám kolem sebe tým úžasných kolegů se srdcem na pravém místě, kteří i přes velmi náročnou dobu a velké pracovní vytížení neváhali, přicházeli s nápady a věnovali svůj čas pro ocenění, podporu stáří, posílení mezigeneračních vztahů.

Opět, jako v loňském roce, jsem moc pyšná na naše žáky, že dokázali svým laskavým přístupem a vyrobenými dárky předat seniorům mnoho radosti a štěstí. Hřeje mě u srdce, že životní hodnoty jako láska, přívětivost, úcta, porozumění, podpora a sounáležitost nevymizely, zůstávají dál v našich dětech, budoucí generaci.

Závěrem chci touto cestou velmi poděkovat všem organizátorům a porotcům za možnost sdílet projekty i za udělené ocenění.

Velmi si ho vážíme, děkujeme!

Miroslava Vojnová,

školní psycholožka, ZŠ a MŠ Frenštát pod Radhoštěm, Tyršova 913

Celá akce byla symbolem spolupráce, darování času, energie a pomoci

Za svou dosavadní praxi jsem poznala, kolik radosti dětem udělá, když právě jejich obrázek či větší dílo zdobí nejenom jejich třídu, ale i chodby školy. Žáci jsou tak motivováni a podporováni ve své kreativitě, fantazii a nápadech. Já však chtěla ještě víc. Šířit jejich radost, a posílit tak emoční stránku jejich osobnosti. V době pandemie to bylo více než potřebné.

Radost, úsměv, lásku a emoce jsme tedy posunuli do Domova Hortenzie. Stali jsme se parťáky a pracovali na velkých věcech. Začali jsme drobným dárkem – srdcem z malovaných kamenů a pokračovali později adventním kalendářem, který byl jak předvánoční dekorací, tak plný zážitkových aktivit, obrázků a překvapení. Už se jednalo o velký projekt, který zaměstnal mnohem více žáků a také kolegyň. Nikdo z oslovených neřekl „ne“. Celá akce byla symbolem spolupráce, darování času, energie a pomoci.

Jak první, tak i druhé předání dárků bylo pro nás všechny nepopsatelným zážitkem. Babičky a dědečkové měli radost nejenom z toho, že nás vidí, ale hlavně z darovaných srdcí, která v nich vyvolala hezké vzpomínky na vlastní dětství, mládí a soužití s rodinou.

Jsem na žáky tolik pyšná. Pracovali vždy s nadšením, úsměvem a radostí právě z toho, že tím potěší nejenom mě nebo sebe, ale především ty, pro které to znamená mnohem víc, než si myslíme.

Ocenění, které jsme projektem Srdce s láskou darované získali, pouze znásobilo naše potěšení a radost. Děkujeme!

Lenka Tobiášová,

učitelka, ZŠ a MŠ Frenštát pod Radhoštěm, Tyršova 913

Děkujeme všem našim učitelům, kteří se do tvorby zapojili, kteří moudře a citlivě vedli své žáky

Projekt Srdce s láskou darované, do nějž se naše kolegyně Andrea Mičíková zapojuje se svými malými svěřenci každoročně, letos představila i dalším třídám v naší škole a strhla tím lavinu vzájemného obohacení a společně prožité radosti ze smysluplné, kreativní činnosti.

Děti měly možnost uvědomit si, že život v dostatku a plná lednička nejsou samozřejmostí pro každého. Co však pro naše žáky je samozřejmostí, je soucit, pokora a sounáležitost. Je pro nás velkým potěšením a ctí, že můžeme být přítomny formování tolika spravedlivých a krásných osobností.

V adventním čase se pak náš vestibul proměnil v nebe, které jsme všichni zaplnili anděly. Děti přemýšlely, komu by svého anděla věnovaly – kdo potřebuje lásku, ochranu a snad i trochu toho kouzla? Jejich myšlenky a nápady byly dojemné. Děkujeme všem našim učitelům, kteří se do tvorby zapojili, kteří moudře a citlivě vedli své žáky a pomohli jim k velké věci: s láskou darovat své srdce.

Kateřina Mikšánková,

učitelka, za celou ZŠ generála Zdeňka Škarvady v Ostravě-Porubě

Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat tak skvělé žáky, kteří dokáží myslet srdcem

Do soutěže Srdce s láskou darované se se svými žáky zapojuji každým rokem. Práce na projektech, které jsou tvořeny od srdce a srdcem darované, je velmi obohacující a motivační pro všechny. Do letošního ročníku jsme se zapojili s třídou deváťáků. Výzva pro srdcaře nebyla jen obyčejnou výzvou, byla to neobyčejná motivace a touha někoho potěšit. Rozhodli jsme se naplnit její poslání – o lásce, pomoci, porozumění a lidských hodnotách. Proto jsme se pustili do neznáma. Někteří z nás ještě nikdy nemalovali na zeď, ale vše bylo naplněno touhou pomoci a ochotou udělat něco pro dobrou věc. Proto je naše práce plná SRDCE od začátku do konce.

Naši deváťáci jsou úžasná parta sedmnácti lidí, kteří spolu rádi tráví posledních pár měsíců. Jsou to velmi empatičtí, ochotní, milí a úžasní mladí lidé. Jejich „táhnutí za jeden provaz“ a pomoc druhým se jen tak nevidí. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat tak skvělé žáky, kteří dokáží myslet srdcem. Výmalbou pokojů pro nemocné děti udělali smysluplnou věc, která po nich zůstane, i když se rozlétnou každý jinam na další cestě životem.

Andrea Mičíková,

učitelka, ZŠ generála Zdeňka Škarvady, Ostrava-Poruba

Je mojí velkou radostí sledovat, jak jsou děti schopné vymyslet a propracovat myšlenku, která je skutečně zaujme

Tak jako se mění vše kolem nás, mění se i role učitele. Z neomylné postavy, která „ví vše“, se stává průvodce, který dětem nabídne možnosti a podmínky, ale ponechá na nich, jak se problému budou věnovat.

Je mojí velkou radostí sledovat, jak jsou děti schopné vymyslet a propracovat myšlenku, která je skutečně zaujme. Jak z malého nápadu vzniknou velké věci. A děti tyhle velké věci opravdu umějí. Sleduji to již pátým rokem v tomto skvělém projektu, kde nikdo nemyslí na sebe.

V letošním roce děti zapojily i své blízké a známé, a tak se myšlenka sounáležitosti rozšířila nejen za hranice zdí naší třídy, ale dokonce napříč naší zemí. A tento trend neuvadá!

Markéta Platzová,

učitelka, ZŠ Hanspaulka, Praha 6

Někdy jen stačí dát si znát, že má člověk člověka rád

Do projektu Srdce s láskou darované vstupujeme již počtvrté. Mnohem více než soutěž je to pro nás možnost vzájemného sdílení krásných projektů a také příležitost poděkovat lidem kolem sebe, kterých si vážíme.

Rádi pracujeme na dlouhodobých projektech, ke kterým patří i více než 10letá mezigenerační spolupráce MŠ Čtyřlístek s Domovem Pod Kavčí Skálou v Říčanech. V letošním roce naše Zaječí parta výrazně omládla a převzala mezigenerační Zaječí štafetu od dalších kamarádů, kteří již dospěli do školního věku. Na nasazení to však není znát a i malé děti neustále překvapují novými nápady, odhodláním a bezprostředností, kterou dokáží strhávat okolí.

Se vší zodpovědností, dobrou náladou a nadšením si náš pomyslný štafetový kolík dál předáváme s babičkami a dědečky z Domova. Navzdory překážkám, které bylo potřeba v minulých dvou letech překonávat, jsme se ani na chvilku nezastavili. Naše štafeta běží stále dál a my si užíváme neopakovatelné chvíle radosti a sounáležitosti. Právě objevování nových cest nás učí táhnout za jeden provaz, myslet na druhé, poznávat nové přátele, hledat řešení a nevzdávat se.

Mezigenerační setkání nám přinášejí mnoho radosti. Rozvíjejí krásné a přátelské vztahy na obou stranách, podporují vzájemnou spolupráci, komunikaci, úctu a empatii.

Děkujeme organizátorům projektu Srdce s láskou darované za výdrž a motivaci. Rodičům dětí za skvělou spolupráci, podporu a chuť zapojit se do našich aktivit a projektů, našim babičkám a dědečkům za jejich životní moudrost a vzácné přátelství. Velký dík patří ergoterapeutce Veronice Šmejdové, která je naším nadšeným spoluhráčem v DPKS, i zaměstnancům Domova, kteří jsou vždy ochotní pomoci.

Jsme pyšné na naše báječné děti!

Jana Michaličková a Ivana Jirsová,

učitelky, MŠ Čtyřlístek, Říčany u Prahy

Děti byly nadšené z různorodosti činností

I přesto, že byl projekt kvůli covidové situaci poměrně náročný na realizaci, mám velkou radost, že jsme jej společně s dětmi dotáhli do zdárného konce. Celou přípravu a poté vystoupení v Alzheimercentru jsme si společně moc užili. Děti byly nadšené z různorodosti činností – ať už šlo o pečení sušenek, práci s klapkou a kamerou, námětové hry na herce, chystání rekvizit a pomůcek, ukázky stříhání videa a mnoho dalších, které jsme během našeho projektu měli možnost vyzkoušet.

Už nyní se těšíme na další ročník soutěže Srdce s láskou darované, kdy budeme s dětmi moci opět spojit hlavy dohromady a vymyslet další zajímavý a přínosný projekt. Moc děkuji za možnost zúčastnění!

Daniela Janoušková,

učitelka, MŠ Zlín, Budovatelská 4819

Láska je to, co tě rozesměje, když jsi unavený

Do projektu Srdce s láskou darované jsme se přihlásili s cílem podpořit tradiční lidské hodnoty, jako jsou láska, přátelství, rodina a vzájemná úcta.

Všichni pedagogičtí pracovníci se v každém týmu snažili o rozvoj tvůrčích dovedností žáků tak, aby měli radost z vlastnoručně vytvořených výrobků i z darování vybraným skupinám lidí a němých tváří.

Láska je to, co tě rozesměje, když jsi unavený. Toho jsme se všichni drželi. Hlavně si to užít, sdílet radost v kolektivu.

Byla to pro nás výzva, hledání, objevování, poselství. Získali jsme nové zkušenosti a zážitky, prima pocit, že jsme někomu udělali radost, pomohli, že jsme něco vytvořili společně.

Jana Morkusová,

učitelka, ZŠ Jihlava, Jungmannova 6

Tak silné vcítění dětí do dětí na opačné straně jsem nečekala

Během celého projektu jsem se setkala s pozitivní reakcí dětí. Velmi jim záleželo na tom, jak svá srdce – dárečky pro nemocné děti ve Fakultní nemocnici Bulovka – ztvární. Hodně se zaobíraly myšlenkami na dítě, které si srdce vybere: „Bude stejně staré jako já?“ „Určitě bude fotbalista.“ „Myslíte, že bude v nemocnici dítě, které jezdí rádo na traktoru?“ „Vůbec neumím malovat auta, namaloval jsem silnici a autíčko vložil dovnitř, snad to pochopí, že neumím malovat auta.“ „Vložila jsem dovnitř dva malované kamínky, nebude srdce těžké?“ …

Tak silné vcítění dětí do dětí na opačné straně jsem nečekala. Ze třídy jsem odcházela s velmi hřejivým pocitem a vím, že i každá paní učitelka byla a je na „své“ děti pyšná. To, jaké jsou, je její kus práce.

Následující dny mě začaly oslovovat děti ze třídy, kde se tvořil box a ne srdíčka. Vyslovily přání i k výrobě srdíček. Srdíčka začaly vyrábět doma a na Bulovku byla srdce doručena dodatečně.

Největší radost zažívám, když mě děti oslovují a sdělují, jak pro někoho vyrobily srdce samy. Jak někoho navštívily, aby ho potěšily svou přítomností. Slyším, jak se snaží něco vyrobit či napsat pro někoho jim blízkého, rozesmát ho. A to je myslím ta největší výhra a také poslání Srdce s láskou darovaného.

Lucie Krečmanová,

asistentka pedagoga, ZŠ Vorlina, Vlašim

Při práci se postupně vystřídaly všechny děti a každý rád přiložil ruku k dílu

V letošním školním roce se naše mateřská škola zapojila do celorepublikové soutěže Srdce s láskou darované se dvěma projekty. První projekt připravily se třídou Hvězdiček Marcela Hrádková a Pavlína Marešová s názvem Přáníčka a perníčky pro dědečky a babičky v Domově důchodců ve Filipově. Měly připravené i vystoupení, které se bohužel kvůli mimořádnému opatření uskutečnit nemohlo, tak dárky předala paní učitelka s asistentkou.

Druhý projekt vymyslely paní učitelky Gábina Kašková, Lucie Trenková a Bára Dudáková, které se společně s dětmi ze třídy Sluníček rozhodly darovat srdíčko opuštěným kočičkám, o které se stará paní Honsů. Třicet osm kočiček má „konečně šťastný domov“. Společně tvořily různé hračky, opravovaly škrabadlo, vytvářely pelíšky a nakonec vytvořily a nalepily obrázek kočičky celý ze srdíček. Při práci se postupně vystřídaly všechny děti a každý rád přiložil ruku k dílu. Odměnou byl výlet autobusem za opuštěnými kočičkami a předání všech dobrot, které děti s rodiči a paní učitelky do školky přinesli. Děti byly nadšené a byly rády, že mohly pomoci.

Alena Jindrová,

ředitelka, MŠ Sukova, Rumburk

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 3 - 4 / 2022 na straně 10-17.