Zaječí plácek

Zvláštní cena ministra práce a sociálních věcí za rozvoj mezigenerační spolupráce a solidarity

MŠ Čtyřlístek, Říčany u Prahy

Třída Zajíčci (26 dětí) pod vedením paní učitelky Jany Michaličkové a Zdeňky Kulhánkové

Každý má svoji zemi, město, místo, kde žije, má tam rodinu a přátele. Místo, kde se cítí dobře. Chrání ho, opatruje a přeje si, aby se tam líbilo i ostatním. To je i náš Zaječí plácek! Budujeme ho od úplného začátku!

Je to nová výzva, jak můžeme ukázat, co společně dokážeme! Spousta nápadů, jak místo upravit, aby dělalo radost všem lidem, kteří chodí kolem. Hned jsme se dali do práce.

Začátky byly těžké. Bojovali jsme nejen s divokým plevelem, ale i s odpadky a terénem. Ale my se nevzdáváme! Zejména, když nám s těžkou prací občas pomohli naši tatínkové a maminky.

Šlo nám to báječně a užívali jsme si i spoustu legrace. Třeba barvení truhlíků. Žlutá barva byla úplně všude. Zelená taky! Héééj rup! Když spojíme síly, jde to!

Chtělo by to rozveselit a provonět. Kytičky jsou nejlepší! A tak jsme sháněli sazeničky. Podařilo se! A tak jsme pleli, sázeli a pleli a zalévali a zase sázeli.

Huráááá! Konečně přisvištěl náklaďák plný kamínků. Neváhali jsme ani chviličku a trpělivě jsme sypali kamínky kolem rostlinek, aby je nedusil plevel. To byla práce pro chlapy! Vážně jsme zvládli celou hromadu sami.

Krásně nás překvapili dědečkové a babičky z Domova Pod Kavčí Skálou. Náš plán se jim moc líbil, a tak do truhlíků předpěstovali spoustu kytiček. U každé sazeničky bylo srdíčko – a to si prosím dobře pamatujte.

Osázeli jsme truhlíky a s radostí pozorovali, jak se celý plácek mění. Práce bylo stále dost, ale rozkvetlé léto vykouzlilo úsměv všem, kteří šli kolem. A to byl náš cíl!

Jenže plácek potřebuje naši péči pořád, a tak jsme neúnavně zalévali, uklízeli a zdobili a vymýšleli úkoly, hry a schovávali omalovánky pro kamarády ze sídliště. Parádní byli Dýňáci i draci a ptáčkové.

Na Vánoce jsme truhlíky ozdobili chvojím, mašličkami a nechyběli ani andělé, které jsme vyrobili.

V hlavě jsme měli pořád jeden plán – srdíčka od babiček. Na každém bylo kouzelné slůvko, které popisovalo, co pro babičky a dědečky znamená naše přátelství. Dlouho jsme si povídali, co které slovíčko znamená. Bylo to prima. Bylo by škoda, aby si ta báječná slůvka neužili i ostatní.

A hned tu byl nápad na strom přátelství! V domově i ve školce zavládlo pracovní nadšení. Srdíčka jsme museli připravit tak, aby je déšť nerozpustil, a tak přišla na řadu i keramika. Vykrajovalo se, válelo, barvilo. Práce nám šla pěkně od ruky. Děda Mirek se do toho pustil se vší silou a radil nám, jak na to! Snažili jsme se ze všech sil!

Babičky byly tak natěšené, že chtěly plácek vidět na vlastní oči. Cesta pro ně byla pěkně těžká! Ale zářily jak sluníčka.

Radost máme všichni. Úsměvů lidí kolem přibývá, maminky a tatínkové jsou na nás pyšní a my máme spoustu dalších plánů, jak dělat lidem kolem nás radost.

Náš Zaječí plácek není dokonalý, ale my ho tvoříme s láskou. Máme možnost ukázat, co všechno dokážeme, když spojíme svoje síly, spolupracujeme, překonáváme překážky, myslíme na ostatní a vážíme si místa, kde žijeme. Snažíme se, aby byl svět hezčí a bylo nám na něm všem spolu fajn.

Soutěžní text a foto

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 3 - 4 / 2023 na straně 32-33.