Nejšťastnější je ten, kdo pomáhá
Rozhovor s Lenkou Helenou Koenigsmark, marketingovou ředitelkou společnosti Mattel pro Českou republiku a členkou poroty celostátního projektu pro dětské týmy Srdce s láskou darované.
Dárky od Mattela již několik let spolehlivě dělají radost dětem z oceněných kolektivů projektu Srdce s láskou darované. Jistě i proto, že stejně jako dětská srdce i tyto dárky jsou věnované s láskou. Velmi si vážíme trvalé a vřelé podpory našeho firemního partnera a Lenky Heleny Koenigsmark, marketingové ředitelky společnosti Mattel.
Jak se říká: „Pokud chceš kráčet rychle, jdi sám, pokud chceš dojít daleko, najdi si přátele.“ A my SRDCAŘI si velice vážíme toho, že do naší přátelské rodiny patříte vy i společnost Mattel, kterou reprezentujete. Jak naše partnerství vnímáte?
Jsem hrdá na to, že mohu projektu Srdce s láskou darované pomáhat, a zároveň jsem hrdá i na Mattel, že takové aktivity podporuje. Věřím totiž, že civilizace je tak silná, jak se umí postarat o ty nejslabší. Že naší povinností je učit to děti odmalička. Učit je, že soucit a pomoc ostatním je základním pilířem našeho života a že to není slabost, ale naopak síla.
Letos jste poprvé zasedla v porotě a měla ten těžký úkol vybrat v jednotlivých kategoriích několik dětských týmů, které se dostanou až do sněmovny. Viděla jste tak spoustu nádherných dětských projektů. Jak se vám dařilo vybírat ty „nejlepší“?
Bylo to těžké, to je jasné, protože vyhrát si zaslouží všichni. Za to, jak pomáhají, za to, že myslí na druhé, kteří neměli v životě takové štěstí. Jako matce postiženého dítěte je mi toto téma ještě bližší. A snažím se, co to jde, zasvětit svůj život tomu, aby se o těchto a podobných věcech mluvilo, aby rostla další generace dětí, pro něž jakákoliv odlišnost od normálu nebude divná, generace dětí, která bude mluvit otevřeně o všech tématech. Generace, která bude silná právě ve svém soucitu.
Projekt Srdce s láskou darované považuji za skvělou aktivitu, která „ukládá do DNA“ dětí vědomí, že pomáhat slabším je normální.
Zmínila jste zdravotní postižení svého syna. Maxík proto samozřejmě potřebuje mnohem intenzivnější péči, nežli je běžné. Zároveň profesně působíte na vedoucí pozici v úspěšné mezinárodní firmě. Váš den má také jen 24 hodin, jak to všechno zvládáte a neztrácíte energii?
Často dostávám tuto otázku. Přiznám se, že je mi to částečně vrozeno, mám hodně energie odmalička, jak mi naši vždycky říkali. Ale to samozřejmě nestačí. Člověk musí dobře plánovat, den je někdy jako puzzle, potřebujete pomoc okolí a nebát se si o ni říct. Nehrát hry typu „jsem nejlepší matka, nejlepší manželka, nejlepší manažerka“. Jsou věci, které nedělám, objednávám nákupy online, mám paní na úklid, moc nevařím. A nestydím se za to. Beru to tak, že jsem dobrá taková, jaká jsem, a dělám, co je v mých silách. Nesmím taky zapomínat udělat si čas sama pro sebe. Bez něj to nejde. Nechci být uštvaná žena, která sice potěší všechny kolem, ale za pár let zkolabuje.
Dobrodějna může fungovat pouze díky práci dobrovolníků a podpoře firem i jednotlivců, kterým za jejich pomoc patří obrovské díky. Lenka H. Koenigsmark je zakladatelkou tohoto projektu, do základního týmu patří dále Eva Juščáková, která se zabývá fundraisingem, a Míla Jarošová koordinující dobrovolníky
Téma žen ve vedoucích pracovních pozicích si zasluhuje pozornost. Všimla jsem si správně, že jste na toto téma připravila kurz pro další ženy směřující na takové pozice či v nich již působící? Jak takový kurz vypadá a proč si myslíte, že jej ženy potřebují?
Jednou z věcí, které mi přinesla kandidatura do Senátu, je jistá známost mezi lidmi, a tak jsem byla oslovena, abych vedla kurz Ženy ve vedení, jehož již třetí kolo proběhne letos na podzim. Zaměřuju se hodně na autentický leadership, na to, jak se cítit ve své roli komfortně, jak vytvořit psychologické bezpečí, jak se nebát ukázat svou zranitelnost. My ženy jsme k sobě často hyperkritické a nevěříme si, a to se snažím změnit.
Nejšťastnější je ten, kdo pomáhá ostatním.
Kromě rodiny, managementu a lektorování jste založila i centrum na pomoc potřebným. Kde ho nyní najdeme?
Ano, po začátku války na Ukrajině jsem s přáteli vytvořila humanitární centrum Dobrodějna, které od té doby nepřetržitě funguje. Nedávno jsme se díky podpoře Prahy 6 přestěhovali na novou adresu: Milady Horákové 99. Týdně naši dobrovolníci obslouží zhruba 500 lidí, především uprchlíky z Ukrajiny, ale i české matky samoživitelky či seniory. Máme pro ně jídlo, drogerii, knihy i oblečení. Všechno na dobrovolnické bázi, protože cítíme, že pomoc je potřeba. Jak se říká: „Nejšťastnější je ten, kdo pomáhá ostatním.“
Tento rozhovor vychází na začátku nového školního roku. Co v této chvíli přejete svým i všem dalším dětem?
Začátkem září „půjde“ poprvé do školy i náš mladší syn Maxík. Jde o speciální školu pro těžce hendikepované děti. A já to strašně obrečím. Miluju děti a všem bych jim přála, aby žily v klidném, bezpečném prostředí obklopené láskou. Aby měly přístup ke vzdělání, a mohly se tak samy rozhodnout, co budou chtít jednou dělat. Aby nebyly omezeny jistou predestinací, která se často váže k ekonomickým aspektům života.
S Lenkou H. Koenigsmark si povídala Martina Hošková
Foto: archiv L. H. Koenigsmark a Dobrodějny
Rozhovor byl realizován v červnu po slavnostním ukončení 9. ročníku Srdce s láskou darovaného.
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2023 na straně 18-19.