O problém méně, když vím, na koho se obrátit se žádostí o podporu a pomoc

Služby, které sociální systém podpory a péče v České republice nabízí, jsou často pro člověka, co je potřebuje, ne vždy dostupné. Proč? Mnohdy o nich neví, nerozumí termínům sociální práce, takže mu není jasné, kdo je to uživatel, pod sociálním pracovníkem si představí usmívající se nebo naopak neochotnou ženu, ale už netuší, na co by se jí vlastně mohl zeptat. A kde ji vlastně hledat? 

Přitom je to jednoduché! V každé sociální službě jsou pracovníci, kteří umějí poskytnout informace a mohou pomoct vyhledat, co je potřeba. Ovšem sociální pracovnice najdeme i ve zdravotnictví, třeba v nemocnicích, kde mají svá poradenská místa, nebo například v kancelářích odborů sociálních věcí na městských úřadech obcí s rozšířenou působností, jimž se někdy říká trojkové obce, a jsou to většinově bývalá okresní města. V hodinách pro veřejnost tam může se svým dotazem přijít každý. Na stránkách obcí je vždy také telefonický kontakt, kam je možné zavolat. Některé obce nabízejí pro seniory či spoluobčany v různých životních situacích speciální poradenské linky.

Dalším místem je občanská poradna, která je také sociální službou, bývá i v menších městech a opět funguje i na telefonické či e-mailové dotazování. Má široké pole působnosti a je dostupná všem občanům. Pokud chcete poradit s dávkami, pak je možné se obrátit cíleně na Úřad práce, který je má na starosti a kde jsou opět sociální pracovníci, kteří vše potřebné vysvětlí.

Ačkoliv existuje nabídka sociálních služeb, když se vyskytne nenadálá situace či se hledá řešení dlouhodobého problému, často většina z nás přesně neví, kam se obrátit.

V každém městě existuje mnoho občanských poraden, celostátní a lokální telefonické linky, online poradenství, řada pracovníků sociálních služeb, kteří jsou připraveni problémy konzultovat a řešit. Mnoho výzkumů však ukazuje, že lidé napříč věkovými kategoriemi nevědí, na koho či kam se obrátit. Informace působí nepřehledně a roztříštěně, ne vždy srozumitelně. Přesto právě včasná podpora bývá klíčová pro řešení celé situace. Občané, kteří využívají terénních pracovníků docházejících do jejich domovů, jako je terénní pečovatelská služba, nebo naopak lidé z ambulantních služeb, kteří do nich sami docházejí, jako jsou například denní služby/stacionáře či poradny, mohou hledat pomoc u sociálních pracovníků, s nimiž se zde potkávají.

Case management

V řadě případů nejsou obecné informace úplně to pravé, co člověk či jeho blízcí řešící tíživou či krizovou životní situaci hledají. Většinou potřebují řešit konkrétní situaci v daném čase a místě. S tímto posláním se vyvinula i metoda sociální práce nazvaná case management, která se stále více prosazuje jako cesta k řešení individuální situace klienta a jeho blízkých.

Co je pro takovou práci klíčové? Jednak sociální pracovník, často na městském úřadě, na něhož se mohou občané obrátit. A jeho spolupráce s dalšími odborníky, jako je praktický lékař, zástupci služeb, klíčových organizací. Řada projektů v České republice i v Evropě se snažila ověřit fungování takového koordinátora podpory a péče s velice příznivými výsledky.

Práce formou case managementu ukazuje, že k řešení obtížných životních situací klientů jedna návštěva nestačí, bývá dlouhodobější a mohou se do něj zapojit i další odborníci. Zatímco obecné poradenství se snaží popsat standardní situace a přístup k nim, case management hledá konkrétní řešení pro určitého člověka, jeho blízké a danou, často velmi specifickou situaci. Někdy bývá iniciativa i na straně obcí či občanů, kteří chtějí pomoci například seniorovi, který má potíže se zabezpečením každodenního chodu vlastní domácnosti či bydlení.

Case management i pro neformální pečující

Nezastupitelnou roli v péči o dlouhodobě nemocné či seniory a seniorky mají neformální pečující. Jsou to především rodiny a osoby blízké, které pečují a vytvářejí nenahraditelnou možnost, aby lidé s potřebou péče zůstali co nejdéle v domácím prostředí. Neformálně pečující navíc šetří státu nemalé finanční prostředky.

Naší snahou je této skupině lidí poskytnout podporu a pomoc. Často jsou pro společnost neviditelní, nejsou stále cílovou skupinou legislativně upravenou v zákoně o sociálních službách, na počátku péče mnozí z nich tápou a nevědí, kam se obrátit, aby získali potřebné informace. Naše moderní společnost netrpí neinformovaností, ale informací je tolik, že je těžké se v nich vyznat a najít rychle a strukturovaně tu správnou radu a pomoc.

Neformální pečující jsou často v situaci, kdy potřebují získat informace, ale také se s opečovávaným musejí dorozumět, a to vlivem nemocí často i s obtížemi. Komunikace je důležitou součástí péče a je nenahraditelná nejen pro její poskytování, ale je také součástí duševního a fyzického zdraví samotného nemocného. Dialog, komunikace verbální i neverbální by měly být přizpůsobeny schopnostem a možnostem nemocného. Technika řeči, technika práce s hlasem, uvědomění si, že je třeba počítat s možným zpomalením reakcí, hledět nemocnému do tváře, včetně pouhé přítomnosti druhé osoby, pohlazení, společenské posezení, dotek, pohled, mimika, to jsou jen některé faktory, které při správném zvládání mohou zabránit nedorozumění, ba dokonce konfliktu. Dorozumění a nalezení shody je také zásadní, když se rodinní příbuzní spolu s tím, o koho se starají, domlouvají na řešení komplikované situace.

Není vždycky jednoduché sladit potřeby a možnosti těch, kteří pečují, ať jako rodinní pečující nebo profesionálové, a těch, kteří podporu a péči potřebují. Opět je to výzva pro metodu case managementu a sociálního pracovníka či koordinátora podpory a péče. Je třeba vycházet z aktuální nabídky a možností všech účastníků, tedy i sociálních služeb, které jsou k dispozici.

Mgr. Olga Starostová, MPSV

Mgr. Jana Řeháková Fučíková, MPSV

Foto: Shutterstock

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2023 na straně 34-36.