Babiččina vůně Vánoc

Jako malá jsem milovala chvíle strávené se svojí babičkou v kuchyni. Zejména v předvánočním čase, kdy voněla vanilkou, perníčky, cukrovím, vánočkou, skořicí a jablíčky. Babička dokázala vytvořit to správné vánoční kouzlo a já si její recepty chráním dodnes. 

Kouzelnou knihu nejen vánočních receptů otevíráme i společně s dětmi a babičkami v Domově Pod Kavčí Skálou. Připravujeme těsta a těšíme se na společné pečení. Vůbec nevadí, že některé z nás od sebe dělí více než 90 let života. Právě naopak. Babičky jsou ve svém živlu a jako by se vrátily do mládí. Pouštějí se s chutí do práce a děti se spontánně přidávají. Vrásčité ruce babiček se proplétají s malými prstíky dětí. Je slyšet veselé povídání i zkušené rady. Vše do sebe perfektně zapadá a najednou je tady to báječné souznění a vzájemnost. To přirozené a krásné předávání zkušeností a životního moudra mezi generacemi.

Některé z nás od sebe dělí více než 90 let. Ale to vůbec nevadí! Právě naopak.

Užívám si tu nádhernou atmosféru a vracím se do dětství. V tu chvíli mi jedna z babiček, které je už šestadevadesát, stiskne ruku. Naše oči se setkají a já slyším, jak si pobrukuje: „Srdce s láskou darované podáváš mi na dlani. Stačí dotek, pohlazení…“ Chvíli mi trvá, než naberu dech. Jsou to slova hymny jednoho z nejvíce smysluplných projektů, které znám a kterého se již několikátým rokem společně účastníme. Srdce s láskou darované. V ten okamžik si znovu uvědomuji, jak důležitá naše společná setkání jsou.

Text: Jana Michaličková

Foto: archiv J. Michaličkové

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2023 na straně 32-33.