Srdce s láskou darované Adélce a všem dětem z dětského domova

1. místo, kategorie ZŠ (3. až 9. ročníky)

ZŠ a MŠ T. G. Masaryka, Zastávka u Brna

3. B (14 dětí) pod vedením paní učitelky Romany Fabiánkové

Myšlenka, že se zapojíme do projektu Srdce s láskou darované, vznikla úplně náhodně. Ovšem samotná realizace nás naprosto nadchla.

V prosinci minulého roku do naší třídy začala chodit nová spolužačka Adélka. Přišla k nám z dětského domova v Tišnově. Adélka si s námi nehrála, nemluvila s námi, o přestávkách seděla v lavici. Když nám něco říkala, jenom na nás křičela. To se nám vůbec nelíbilo. Když měla něco dělat, byla naštvaná i na paní učitelku. Nechtěla od nikoho z nás pomoct, nechtěla být s nikým z nás ve dvojici nebo ve skupině. Všechno si chtěla dělat sama podle sebe.

V lednu se ale všechno změnilo. Po návratu z vánočních prázdnin jsme seděli s paní učitelkou v kroužku. Každý z nás měl říct pouze jednu věc, kterou mu nadělil Ježíšek. Mělo to být například to, co nás překvapilo nebo co nám udělalo největší radost. Všichni jsme začali přemýšlet, jak je pro nás těžké vybrat pouze jeden dáreček. Když byla na řadě Adélka, vůbec nepřemýšlela a řekla: „Já jsem dostala největší dárek a to je nová rodina.“ Všichni jsme najednou zmlkli a přemýšleli jsme nad slovy Adélky, jaké máme štěstí, že svoji rodinu máme.

Druhý den zase seděla Adélka sama a najednou začala plakat, že nemá kamarády. Paní učitelka hned svolala kroužek na koberci a začali jsme hledat řešení. Povídali jsme si, co se nám na chování Adélky líbí a co nelíbí, Adélka zase mluvila o nás. Všechno jsme si vyříkali. Nastala obrovská změna.

Adélka je teď usměvavá, kamarádská, srandovní, komunikativní, hraje si s námi, spolupracuje ve skupině. Najednou je jí plná třída. Už ráno vchází do dveří hned volá: „Dobré ráno!“ Adélka u nás ve třídě našla novou školní rodinku. Tu opravdovou našla v Babicích u Rosic u nových pěstounů.

Naše srdce tedy darujeme Adélce a všem dětem z dětských domovů. Přejeme si, aby všechny měly takové štěstí jako ona, aby našly nejen novou rodinu, ale i takové kamarády, jako jsme my. I my jsme pro Adélku taková nová rodinka.

Vyrobili jsme dětem obraz – strom, který pevně drží dvě ruce. Náš strom je veliký. Na větvích jsou srdíčkové rodinky – je jich přesně tolik, kolik je nás ve třídě. Srdíčka jsou nalepena u sebe, protože i rodina musí držet při sobě a vzájemně si pomáhat. Každá srdíčková rodinka je jiná, protože je jiná i kaž­dá rodina. Abychom všechno zvládli, museli jsme si společně pomáhat a domlouvat se. A to jsme dokázali, protože jsme prostě kamarádi. Proto jsme ještě upletli náramky přátelství, které nás spojují, a to nejen sobě, ale i dětem do dětského domova.

Všechno jsme postupně dokumentovali, pořizovali jsme fotografie, krátká videa. Abychom si od složité práce odpočinuli a odreagovali jsme se, složili jsme si i krátkou písničku, kterou jsme nahrávali v místní umělecké škole. Je o nás, přesně takoví jsme – srdce máme otevřené, jsme kamarádi, občas divoši, dokážeme se pohádat, ale všechno dokážeme vyřešit. Vzájemně si pomáháme přesně tak, jak jsme pomohli Adélce.

Přejeme všem dětem, aby co nejdříve našly svoji rodinu, své kamarády, aby měly stále úsměv na tváři, jako má teď Áďa. Ta už je naše.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 3 / 2024 na straně 28-29.