Srdce pro Pepíka

3. místo, kategorie ZŠ (3. až 9. ročníky)

ZŠ T. G. Masaryka, Fulnek

8. třída (23 dětí) pod vedením paní učitelky Hany Klimíčkové

Jsme žáci 8. třídy základní školy T. G. Masaryka ve Fulneku. Naše škola je již druhým rokem součástí projektu Hrdá škola, v jehož rámci se zapojuje do různých speciálních aktivit. Jednou z nich je také Dobrý skutek na Vánoce. Naše třída tak měla možnost již dva roky po sobě dělat na Vánoce radost lidem ve svém okolí. V předvánočním období jsme vždy napekli perníčky, vytvořili vánoční přáníčka, nacvičili koledy a vydali se obdarovat babičky a dědečky do pečovatelského domu Ladoňka ve Fulneku anebo klienty Léčebny dlouhodobě nemocných v Klokočově a Bílovci. Z tohoto obdarovávání jsme měli velmi hezký pocit, byly to chvilky plné lidskosti, laskavosti, úsměvů a radosti. Protože i projekt Srdce s láskou darované má především rozdávat radost, rozhodli jsme se zapojit také do něj. Velmi se nám líbí myšlenka podpory tradičních hodnot, jako jsou láska, úcta, porozumění, sounáležitost, a také utužování mezilidských vztahů napříč generacemi.

Komu tedy chceme udělat radost a obdarovat jej? Je to bývalý pedagog naší školy, pan učitel Josef Heindl, který v březnu tohoto roku oslavil krásné životní jubileum, své devadesáté narozeniny. Samozřejmě jsme se s panem učitelem vzhledem k našemu rozdílnému věku nemohli během své školní docházky potkat. Představila nám ho naše paní učitelka třídní, Mgr. Hana Klimíčková. Překvapilo nás, že pan Heindl pracoval v naší škole dlouhých 45 let, a to nejen jako učitel, ale také jako výchovný poradce a zástupce ředitele. Paní učitelka nám ukázala jeho fotky z doby působení na naší škole, vyprávěla nám o předmětech, které vyučoval, a také o jeho zálibách. Snažila se nám ho co nejvíce přiblížit.

Většina žáků naší školy pochází z Fulneku a jeho okolí, takže pan učitel učil naše rodiče, prarodiče nebo další příbuzné. Naším úkolem tak bylo „vydolovat“ doma co nejvíce vzpomínek na něj. Co jsme zjistili? Pan učitel vyučoval pracovní činnosti, tělesnou výchovu, brannou výchovu, hudební výchovu a také tzv. zdravotní tělocvik. Nejvíce vzpomínek se týkalo výuky pracovních činností – „dílen“. V některých domácnostech dodnes používají v dílnách vyrobené kovové nebo dřevěné krabičky, kleště na cukr, věšáček na klíče, klíčenky nebo stojánek na ubrousky. Pan učitel také hrál na housle a měl rád lidové písničky. Bývalí žáci na něj vzpomínají jako na vstřícného a vlídného učitele se smyslem pro humor.

Všechny tyto zjištěné informace a vzpomínky jsme se snažili vložit do našeho projektu. Vytvořili jsme pro něj kartonové srdce se všemi symboly, které ho vystihují. Do středu jsme vlepili namalovaný portrét pana učitele. Dále jsme na srdce umístili vlastnoručně vyrobený papírový model kovové krabičky, stojánku na ubrousky, klíčenky na klíče nebo model housliček, přičemž navléct na papírové housličky struny z nití byl docela oříšek. Na lem srdce jsme zapsali slova Jana Amose Komenského týkající se výuky řemesel, která po dlouhá léta visela na zdi učebny pracovních činností. Za pomoc s realizací výtvarného zpracování moc děkujeme paní učitelce výtvarné výchovy Mgr. Sabině Dreslerové.

Jak probíhala příprava na předání srdíčka? Pro pana učitele jsme si připravili malé překvapení. Ve školní cvičné kuchyni jsme ve volném odpoledním čase napekli linecká a perníková srdíčka a také čtyřlístky pro štěstí, samozřejmě jsme je také pěkně nazdobili. V hudební výchově jsme vybrali a pod vedením paní učitelky Mgr. Lenky Mužné nacvičili jeho oblíbené lidové písničky, např. Už se ten Tálinskej rybník nahání nebo To tá Heľpa.

A pak přišel očekávaný den setkání, 5. březen 2024. Byli jsme na pana učitele Heindla po všech těch přípravách moc zvědaví. Vyzdobili jsme školní třídu, připravili naše malé srdíčkové pohoštění a těšili se na něj. Pan učitel přišel společně se svou ženou. Zavzpomínali jsme na jeho více než čtyřicetileté působení na naší škole, prohlédli jsme si staré školní fotky a zazpívali jsme si několik písní. Dokonce jsme měli k písním i doprovod na housličky, který nám poskytla naše spolužačka z 9. třídy Boženka Besedová, za což jí moc děkujeme. Nakonec jsme předali naše vlastnoručně s láskou vyrobené srdce – symbol lásky, úcty, poděkování za dlouholetou pedagogickou činnost a jako dárek k jeho 90. narozeninám. Byl to krásně strávený společný čas naplněný smíchem, hudbou a radostí z darování.

Děkujeme všem, kteří nám pomohli realizovat naše Srdce pro Pepíka.

Panu učiteli přejeme hodně zdraví, radosti a neutuchajícího životního elánu.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 3 / 2024 na straně 32-33.