Kvalitní život seniorů se týká nás všech. Výzkumy a metodiky seniorské politiky
Ministerstvo práce a sociálních věcí spolupracuje s akademickou sférou a je aplikačním garantem mnoha významných a přínosných metodik. Seniorské politiky se v poslední době týkají například metodiky projektů „VIREAS“ a „RESTABUS“, které vám představujeme v tomto článku.
VIREAS aneb Přínosy virtuální reality
Metodika VIREAS – celým názvem Virtuální realita a její využití (nejen) v domovech pro seniory – vznikla se státní podporou Technologické agentury ČR a je výsledkem řešení výzkumného projektu Virtuální realita v aktivizaci seniorů.
Rychlý technologický vývoj poslední dekády umožnil rozmach využívání relativně nové technologie – virtuální reality – v mnoha oborech lidské činnosti, sociální sféru nevyjímaje. Tato technologie umožňuje svému uživateli zakoušet pocit téměř fyzického bytí v imaginárním světě či světě reprezentujícím skutečnost. Pomáhající profesionálové tak například mohou pomocí virtuální reality „vidět“ svět očima člověka s demencí, nacvičovat péči o klienta nebo sami „zestárnout“.
V posledních letech vznikají mnohé aplikace virtuální reality zaměřené přímo na seniorské uživatele. Důvody jsou nasnadě. Pro současné, ale zejména budoucí seniory jsou digitální, respektive asistivní, technologie běžnou součástí života. Zaměření vývoje na cílovou skupinu seniorů odpovídá na společenskou potřebu udržení autonomie a kvality života nejstarší generace co nejdelší dobu.
Během posledních let výrazně poklesly ceny technických řešení, což usnadňuje jejich implementaci do praxe. Navíc v souvislosti s izolací seniorů během covidové pandemie došlo ke skokovému nárůstu významu těchto technologií nejen jako prostředku komunikace s rodinou a přáteli, ale také jako zdroje zábavy a úniku z jednotvárné reality. Tento trend lze očekávat i v budoucnu. Virtuální realita může být využitá jako zdroj zábavy „aktivních seniorů“, nicméně její potenciál je zřetelný zejména v případě seniorů s omezenou mobilitou, psychickými a sociálními deficity či nedostatkem podnětů v přirozeném prostředí.
Z této skutečnosti jsme vycházeli v přípravě a realizaci projektu Virtuální realita v aktivizaci seniorů (VIREAS), k jehož výsledkům patří i tato metodika. Benefity využití virtuální reality staršími uživateli vyplývají z klíčových vlastností této technologie, jimiž jsou imerzivita (vlastnost prostředí virtuální reality vyvolávající v uživateli pocit „vnoření se“ do děje) a interaktivita (uživatel a virtuální prostředí na sebe vzájemně působí). Tyto vlastnosti umožňují člověku zakoušet pocit téměř fyzického bytí v imaginárním světě nebo na místech prezentujících realitu. Uživatel virtuální reality se cítí být ve středu děje.
Cílem metodiky je poskytnout čtenářům znalostní, dovednostní a postojovou bázi pro komplexní využití virtuální reality jako smysluplné aktivizační činnosti. Primárně je metodika určena vedoucím geriatrických zařízení a aktivizačním pracovníkům, kteří se seniory pracují, nicméně z ní mohou čerpat i domácí pečující. Uvedené postupy jsou vhodné pro využití se seniory s mírnou kognitivní poruchou, případně (podle individuálního posouzení aktivizačním pracovníkem) s lehčí formou demence.
Jaké lze očekávat přínosy virtuální reality pro život seniorů?
Za dodržení správného postupu během všech fází virtuálního zážitku, kterým se v metodice detailně zabýváme, může virtuální realita přinést starším uživatelům benefity jak v oblasti fyzické (díky dění ve virtuální realitě se uživatel přirozeně hýbe, cvičí jemnou i hrubou motoriku), tak psychické (dochází ke cvičení paměti a dalších kognitivních funkcí a k posílení motivace klienta k učení se novému), v oblasti sociální (jsou podpořeny sociální kontakty a sounáležitost) i spirituální (naplňují se specifické potřeby související s důstojností a hodnotou člověka, životním bilancováním a smyslem života).
Desatero etických zásad
- Virtuální realita není terapií ani jejím prostředkem.
- Je nutné respektovat, že nemusí být vhodná nebo atraktivní pro každého člověka.
- Forma i obsah virtuálního zážitku musí vždy podporovat důstojnost, sebehodnotu, sebevědomí a soběstačnost uživatele.
- Forma i obsah virtuálního zážitku musí odpovídat kognitivní a senzomotorické úrovni uživatele.
- Volba konkrétního zážitku musí být vždy na seniorovi a musí mu dávat smysl.
- Neexistuje „jediný správný“ cíl bytí ve virtuální realitě. Vždy je nutné zohlednit individuální potřeby, přání a ambice konkrétního seniora.
- Virtuální zážitek musí být bezpečný a zdrojem pozitivních emocí.
- Virtuální zážitek je nástrojem socializace, neuzavírá seniora do virtuálního světa.
- Načasování zážitku musí respektovat denní řád seniora a jeho zvyky.
- Aktivizační pracovník musí mít možnost kvalitního proškolení.
RESTABUS řeší nevhodné jednání a zacházení se seniory
V rámci projektu Inovativní cesty definice, měření prevalence a řešení seniorského abusu v ČR byla se státní podporou Technologické agentury ČR vytvořena metodika RESTABUS, která se zabývá fenoménem týrání, zneužívání, zanedbávání a dalšího nevhodného jednání a zacházení s muži a ženami ve vyšším věku (EAN).
Cílem metodiky je poskytnout porozumění seniorskému abusu, jeho typologii, projevům, rizikům výskytu a postupům při jeho odhalování a řešení. Metodika pomáhá překlopení poznatků do praxe těm, kteří s lidmi vyššího věku přicházejí pravidelně do styku. Může se jednat v podstatě o kohokoliv, komu není nebo by nemělo být lhostejné nevhodné zacházení s člověkem vyššího věku. Primárně je metodika určená lidem pracujícím v podpůrných službách v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), s doporučením pro další relevantní aktéry, například praktické i odborné lékaře, policii, sociální odbory místních samospráv a podobně. Využitelná je ale i pro zainteresovanou veřejnost a neziskové organizace, které mají v řešení tohoto fenoménu také svoji nezastupitelnou roli. Prezentované postupy a doporučení vycházejí z výzkumných aktivit projektu RESTABUS, které se opírají o zjištění dalších výzkumných týmů z celého světa a širokého spektra vědních disciplín, ale i z dlouholeté praxe při práci se seniory.
Metodika se zabývá fenoménem EAN – fenoménem týrání, zneužívání, zanedbávání, špatného zacházení a podrývání či ohrožování důstojnosti starších lidí, které definujeme takto: Týrání, zneužívání, zanedbávání seniorů a špatné zacházení s nimi (tzv. elder abuse and neglect, EAN) je jednorázové nebo opakované, záměrné nebo nezáměrné jednání nebo nečinnost vůči člověku vyššího věku, typicky ve vztahu odůvodněně očekávatelné důvěry, v jehož důsledku došlo ke škodě či újmě fyzické, psychické, sociální, materiální, právní nebo mravní, případně k jejich kombinaci. Důsledkem tohoto jednání či nečinnosti může být kromě ohrožení majetku, zdraví, života, svobody nebo lidské důstojnosti také vznik či prohloubení situační, dočasné nebo celkové zranitelnosti člověka. Výše definované jednání či nečinnost může, ale nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. Jeho původci mohou být jednotlivci, instituce či společenské prostředí. (Definice fenoménu EAN RESTABUS přijatá Výborem pro práva starších osob Rady vlády pro lidská práva dne 1. 6. 2022)
Podle výsledků studie RESTABUS (2022) fenoménem EAN trpí v ČR ve svém nejbližším okolí, ve veřejných kontextech nebo jako svědkové a svědkyně 40 % seniorů a seniorek starších 65 let. Data neukazují rozdíly mezi pohlavím obětí ani pachatelů, EAN se zdá postihovat velkou množinu typů seniorů. Výskyt zahrnuje všechny sledované formy EAN, tj. fyzické a psychické násilí, materiální a finanční zneužívání, omezování osobních svobod, podrývání důstojnosti, sexualizované násilí, násilí na internetu, viktimizaci a některé další…
Více informací na www.mpsv.cz
Text: Mgr. Jana Řeháková Fučíková, MPSV
Foto: Shutterstock
Celou metodiku naleznete na https://www.mpsv.cz/metodiky-certifikovane-mpsv
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2024 na straně 43-44.