Když kruh přátelství funguje aneb Zajíčci v Domově Pod Kavčí Skálou

Každý potřebujeme někoho, kdo nás má rád, kdo se o nás stará, kdo nám pomůže, když to potřebujeme, kdo nás obejme a rozveselí, když jsme smutní. Tito lidé tvoří náš bezpečný kruh. Všichni společně si v kruhu pomáháme a pevně se držíme za ruce. A kdo tvoří náš kruh? Babička, děda, maminka, tatínek, bráška, kamarád, paní učitelka… Tato slova Zajíčků, dětí z Mateřské školy Čtyřlístek v Říčanech, nás přivedla do Domova Pod Kavčí Skálou, který je od školky jen kousek z kopce. Protože do jejich kruhu patří také babičky a dědečkové z tohoto domova. Synergie je vzájemná. Jejich přátelství trvá už mnoho mnoho let.

Každá návštěva zahřeje u srdíčka

Žádné ticho, prázdno a smutek, ale smích! Ten nás překvapil hned ve vstupní hale domova. V jedné ze společenských místností bylo plno, zdejší obyvatelé si zrovna užívali milé návštěvy. „To jsou border kolie Athos a Jack, naši čtyřnozí terapeuti, s paní Hanou Kejakovou. Už k nám chodí skoro rok a klienti se na ně vždycky moc těší. Za těmi méně pohyblivými chodí pejsci i na pokoj,“ vysvětluje nám ředitel domova Václav Brácha, zatímco nabízí jednomu z dědečků na vozíku pomoc s přesunem na pokoj. Ten však hrdě odmítá, musí prý trénovat.

Na první pohled je znát, že se tu všichni dobře znají. „To je asi největší přednost našeho zařízení,“ potvrzuje pan ředitel. „Tím, že patříme k těm menším, naše kapacita je pětapadesát lůžek, máme k sobě blíž a vládne tu rodinná atmosféra. Známe se nejen navzájem, ale i s rodinami našich klientů. Díky některým akcím, které pořádáme řadu let například ve spolupráci s paní učitelkou Janou Michaličkovou a jejími svěřenci z nedaleké Mateřské školy Čtyřlístek, jsme velmi propojeni i s obyvateli Říčan.“

Děti chodí za babičkami a dědečky několikrát měsíčně, aby si společně povídali, hráli si, pekli dobroty a všelijak jinak tvořili. A hlavně si užívali sebe navzájem. No a někteří obyvatelé domova zase docházejí za nimi do školky, aby jim přečetli pohádku. Oběma stranám to přináší potěšení. Děti se učí být laskavé a empatické k potřebám starších lidí, učí se s nimi komunikovat. A senioři mají pocit, že jsou potřební, že o jejich zkušenosti a vyprávění ještě někdo stojí. A to už prý ani nemluvíme o tom, co s jejich srdíčkem dokáže dětská radost a objetí, jak nám prozradil pan ředitel. Na sv. Martina například společně pekli martinské rohlíčky a o dušičkách vařili dýňovou polévku i pro rodiče. V době naší návštěvy je čekala mikulášská besídka, Betlémské světlo a novoroční koncert…

Zajíčci z Mateřské školy Čtyřlístek v Říčanech u Prahy jsou s obyvateli tamního Domova pod Kavčí Skálou jedna parta 

Nejen předškoláci, ale i středoškoláci

Zajíčci však nejsou jedinými dětmi, které prostory domova dokáží rozveselit. „Celoročně k nám chodí na praxi také žáci Střední školy řemesel z Kunic. Zapojují se do různých prací v rámci provozu domova, ale potkávají se s našimi svěřenci i na společenských akcích, třeba při adventním tvoření. Vloni spolu vyráběli barevné svícínky, papírové andílky, ale i krásný adventní věnec.“

Podle slov Václava Bráchy je tvoření s dětmi velmi cenné pro udržování a ideálně zlepšování motorických dovedností klientů. „Nejlepší je škola hrou, to říkal už Jan Amos Komenský. Prsty a jemnou motoriku trénujeme na hodinách výtvarné výchovy, celé tělo protáhneme na tělocviku a s koordinací, soustředěním a úchopem nám pravidelně pomáhá třeba partička pétanque. Ideální je, pokud se klienti účastní všech těchto aktivit, pokaždé tak mohou potrénovat a protáhnout jiné svalové skupiny a upevnit si rozličné motorické dovednosti.“

Všelijakého sportování je v domově hodně. „Pravidelně se zúčastňujeme i sportovních her, které organizují další domovy ve Středočeském kraji, a sami takový sportovní den pořádáme už čtrnáct let. To k nám přijedou senioři i z deseti dalších domovů a je nás tu třeba stovka. Máte vidět, jakou energii vlije našim sportovcům do žil, když v takovéto konkurenci zvítězí jako letos. To pak teprve chutnají grilovaná žebra s pivíčkem, které pro všechny připraví kolegyně v naší kuchyni!“

Přání

Není v našich silách vyjmenovat všechny aktivity, které tu pod říčanskou Kavčí skálou pro babičky a dědečky připravují, aby se v domově cítili opravdu jako doma. A tak nás nepřekvapí odpověď pana ředitele, když se ho ptáme, jaké má další plány a co by si nejvíc přál.

„Víte, jsem tady v domově už čtrnáct let a mám jeho obyvatele rád. Někteří jsou tu s námi po celou dobu. Tady člověk musí být srdcař, tato práce se pro peníze dělat nedá. Jsme tu pro naše klienty čtyřiadvacet hodin denně sedm dnů v týdnu a za tohoto nasazení nás má všech dvaatřicet zaměstnanců plné ruce práce. Život nás denně staví před nejrůznější složité situace, které vyžadují hodně pochopení a energie. Největší odměnou je pro nás poděkování od samotných klientů nebo od jejich rodin. Vidět, že jsou spokojení a je jim dobře. Nejstaršímu obyvateli je 99 let, a když ho potkáme na chodbě, jak jde v dobré náladě bez hůlky, prozpěvuje si a míří na naši zahradu opečovat kytičky, víme, že svou práci děláme dobře.

Právě spokojenost našich babiček a dědečků mě přivedla k myšlence, že bych byl rád, kdyby od nás nemuseli odcházet, když se časem jejich zdravotní stav zhorší. Dnes totiž v takové situaci musí odejít do domova se zvláštním režimem, tedy do neznámého prostředí. Chtěl bych vybudovat přístavbu nebo nějaký objekt, který by mohl být i naším detašovaným pracovištěm se zhruba pětadvaceti lůžky pro tento případ. Abychom si je i v závěrečných letech jejich života mohli nechat u nás, tam, kde se cítí doma. Spolupráce s naším zřizovatelem, Krajským úřadem Středočeského kraje, je skvělá, tak věřím, že se třeba v budoucnu najde nějaké řešení.“

Text: Jana Jenšíková

Foto: archiv MŠ Čtyřlístek, archiv Domova  Pod Kavčí Skálou a Marek Jenšík

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2024 na straně 30-32.