Čemu dáváme pozornost, to roste
Stává se vám, že u svého okolí vidíte spíš chyby a nedokonalosti a máte tendenci přehlížet to, co se povedlo? Možná je to motivující u vrcholových sportovců nebo tam, kde jde skutečně o opravy a korekce. Ale v běžném životě a zejména ve výchově dětí to většinou nic dobrého nepřinese.
Je to něco, co pozoruji v rámci svého pracovního týmu. Když se ve snaze být efektivní zaměřím na chyby a nedokonalosti a zároveň ignoruji to povedené a dobré, nezískám ochotu, ale spíš opatrnost, nejistotu a nízkou sebedůvěru. Když svou pozornost zaměřím na to, co se podařilo, ochota je vysoká a přetrvává, i když občas požádám o vylepšení nějakého detailu nebo nápravu chyby.
Ochota předchází schopnosti
Víme, že aby byl někdo schopen, musí být nejprve ochoten. Ochota je tedy velmi důležitá. V učení se, zlepšování, dělání něčeho.
Ten nejefektivnější způsob, jak někoho opravdu pobídnout ke zlepšení, tedy nespočívá v tom, najít všechny jeho chyby a poukázat na ně. Lidé nejsou stroje a k ochotě se zlepšovat potřebují vědět, že někdo vnímá jejich plusy a úspěchy. Vědomí, že je oceněna jejich dobrá práce, posun a snaha, je doopravdy motivuje.
Aby byl někdo schopen, musí být nejprve ochoten.
Tak jako nás naši rodiče podporovali při prvních krůčcích, stejným způsobem můžeme podpořit ostatní. Mohli nám vytknout styl, rychlost a upozornit na každý pád a zakopnutí. Ale místo toho řekli, že to nevadí a že nám to jde skvěle a že máme pokračovat. Trpělivost a podpora okolí hraje v učení a při následném úspěchu extrémní roli.
Učíme se i na chybách
Dcera má ve své škole jen ústní a popisové hodnocení, tedy bez známek. Je to pro mě nové, a i když to vlastně podporuje výše zmíněné, přiznám se, že nebylo vůbec snadné se v tom zorientovat. Známka udává jakýsi rámec, popis tento rámec maže, a bere tak dospělým pevný bod. Došlo mi, že cesta je mít pojmenované, co by měl třeťák v daném předmětu ovládat a používat. Když to vím, známky nepotřebuji. Nezapomínám kromě korekce také hodně poukazovat na to, co jí jde a kde se zlepšila. Její ochota je totiž ta nejnutnější ingredience, aby škola nebyla nuda a „pruda“.
Nejen děti, ale i dospělí se stále učí a budou učit až do konce života. Na to u ostatních občas zapomeneme, když vyžadujeme vysoké standardy, rychlé pokroky, nulové chyby. Podporující a oceňující přístup bude mít vždycky lepší efekt nežli neustálé hodnocení a známkování orientované na chyby.
Text: Lucie Spáčilová
Foto: Shutterstock
Lucie Spáčilová je zakladatelka a spolumajitelka společnosti Performia Česká republika, která je také partnerem projektu Srdce s láskou darované.
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2024 na straně 27.