Cesta k vánočním perníčkům vede za medem

Po prvním adventu je nejvyšší čas na přípravu vánočních perníčků. Ty kromě cizokrajného koření potřebují i med, nejlépe místní. Vydávám se tedy ke svému včelaři do Zhořce. Pro med i medové povídání. Z Okrouhlého Hradiště přes Konstantinovy Lázně silničkou, jež protíná malebnou krajinu s roztroušenými vískami a vypadá, že byla narýsována podle pravítka pro poutníky směřující k duchovnímu centru kraje – klášteru Teplá – již v dávných časech. S inženýrem Jindřichem Novým se známe už dlouho. Bylo to tehdy někdy na konci května, když se k brance naší zahrady přihrnula letitá škodovka pěkně štětcem barevně pojednaná a vystoupil mladý muž studentského věku s otázkou: „Nechcete med?“ Ochutnali jsme a od té doby jiný nechceme. Už tehdy mě věk našeho včelaře překvapil, ovšem řeč na to přišla až letos.

Jak se stane, že dvanáctiletý kluk místo páchání rozličných nepravostí začne včelařit?

Když jsem chodil na základku a později na gymnázium v Tachově, tak jsme každý víkend jezdili sem do Zhořce na chalupu. Okolní příroda, sousedé, práce s tátou kolem domu, to mne tady s tím místem spojilo natrvalo. A pak přišel okamžik, kdy se ze Zhořce stala srdeční záležitost. Zastavil jsem se u souseda, který v té době už včelařil, a zastihl ho nad otevřeným úlem. Poprvé jsem měl možnost vidět zblízka naživo ten včelí svět, ucítit vůni úlu… a utržit první žihadlo. Přesto jsem ještě, byť s odstupem, sledoval vytáčení medu a ochutnával ten zázrak. Při každé vhodné příležitosti jsem se v sousedství zastavil, pomáhal vytáčet nebo jen „nakukoval do včel“.

Včelaření není jen mazlit se se včelami. Je to závazek.

A kdy nastal přerod „čumila“ ve včelaře?

Jednou mi soused povídá: „Posekej kus zahrady, přinesu ti včely.“ A opravdu. Přivezl jeden kompletní včelstvem osazený úl.

Takže jste se stal včelařem?

To ne, jen majitelem včelstva. U nás doma nikdo nevčelařil, já věděl úplnou nulu, ale soused mi byl trpělivým průvodcem a pomocníkem. I vytáčet jsem chodil k němu a pak těch pár kilo medu nosil domů v kbelíku. A když se povedlo vytočit víc, než jsme spotřebovali, tak jsem těch pár skleniček rozvezl po okolí na kolečku.

A kdy se zrodil z žáka mistr?

Učil jsem se za pochodu praxí a samostudiem, vylepšoval vybavení, pořídil vlastní medomet, přidával další úly a „budoval klientskou síť“, kterou jsem zásoboval na kole s batohem plným medu.

← Ing. et Ing. Jindřich Nový je včelami očarován už od dětství. Jak sám říká, doma je tam, kde jsou jeho včely

Tak to jsme se ještě neznali.

Do Hradiště zbývalo ještě pár let. To už jsem studoval na ČVUT a od roku 2008 hrál bubny v kapele Skavare z Konstantinek. Takže přes týden škola, o víkendech kapela a včeličky. Dost časožravé aktivity. I přesto jsem ještě rozšiřoval počet včelstev, bylo jich dvanáct až patnáct. A ještě jsem začal studovat na ČZU, také prezenčně, jako na technice.

Takže docela „raubírna“…

To ano, včelaření není jen mazlit se se včelami a radovat se z přírody. Je to závazek a každoročně se opakující dřina s nejistým výsledkem. A protože stále prodávám takříkajíc „face to face“, tak je to i práce s lidmi, hlavně napravování všeobecně rozšířených omylů o medu. Tomu jsem nakonec věnoval bakalářskou i diplomovou práci na ČZU. Odměnou mi je, že po 26 letech snažení moji zákazníci včelím produktům rozumějí.

To vypadá jako práce na plný úvazek, ještě s těmi bicími.

Tak na plný úvazek pracuju v Praze jako projektový manažer u společnosti, která se zabývá vývojem zdravotnických přístrojů, a bubnování také přibylo, kromě Skavare ještě s kapelou Rocka Rolla. Včelstev mám tady ve Zhořci osmnáct.

Cestování musí být náročné…

Je, ale doma jsem tam, kde jsou mé včely, tedy ve Zhořci. A kromě toho jsem vděčný žák a soused, který mne uvedl do včelího světa, tady stále včelaří, to už jsme vlastně včelařská komunita.

Se zkušeností, kterou máte, myslíte, že je včelaření vhodná volnočasová aktivita pro všechny věkové kategorie, tedy i pro adolescenty?

Určitě, vede to k pokoře a úctě k zákonitostem živé přírody. A ty začátky jsou dnes díky internetu a sociálním sítím také jednodušší. Nakonec je to vidět na množství a věku nových včelařů, na jejich sociální struktuře i místech, kde se včelaří. Vždyť včelím rájem bývají i velkoměstská centra. A většina spotřebitelů dává přednost medu od „svého“ včelaře než anonymnímu produktu.

S Jindřichem Novým hovořil Martin F. Fabík

Foto: archiv Jindřicha Nového a Jiřího Bízka

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2024 na straně 28-29.