Štístko Srdíčkový

Zvláštní cena za dlouhodobou mezigenerační spolupráci

MŠ Čtyřlístek, Říčany u Prahy

Třída Zajíčci (24 dětí) pod vedením paní učitelky Jany Michaličkové a Zdeňky Kulhánkové

Tak tohle je náš Zaječí plácek. Zdobí ho plot přátelství školáků, pěstujeme tady spoustu kytiček, připravujeme hry pro kamarády a staráme se o něj. Je tady krásně a milo. Proto tady pod lavičkou bydlí skřítek Štístko Srdíčkový. Je to skřítek neposeda a ze všeho nejraději má pohádky a příběhy. A tohle je babička Věruška a dědové Míra a Honzík z Domova Pod Kavčí Skálou. I když je jim o 80 let víc než nám, jsou to naši báječní kamarádi. Již druhým rokem chodí k nám do třídy každý čtvrtek. Čtou a vyprávějí nám příběhy a společně si povídáme. Učí nás lásce ke knížkám a umění vyprávět příběhy dál. Když nás Štístko na plácku nenajde, zaběhne si pro příběh k nám do třídy. Něco vám prozradíme. On si totiž moc přál mít vlastní knížku příběhů.

Co si přál Štístko

To je prima přání. Ale dokážeme ho splnit? Určitě! Zkusit se má všechno. A tak jsme poprosili naše rodiče, aby nám pomohli psát. Protože vymýšlení nám jde, ale psát zatím neumíme. Za pár dní jsme začali běhat do školky se svými příběhy. Byly přímo fantastické. Tolik kouzel, kamarádů a legrace… Vzájemně jsme se povzbuzovali a těšili se na další dobrodružství. Zároveň jsme připravovali fotky a vyráběli desky pro naši knížku Fantastických zaječích příběhů.

Víte, co by bylo prima? Kdyby každou knížku hlídal skřítek Štístko Srdíčkový. Mohl by rozdávat štěstí a svá srdíčka pro radost. To je nápad! Hned jsme se pustili do práce. Vůbec to nebylo snadné, ale naše parta Zaječí si s tím poradila raz dva. Stříhalo se, lepilo, barvilo, každý pomáhal, co měl sílu. Měli jsme plné ruce práce a těšili se na naše skřítky.

Kouzlili jsme společně

Vánoce jsou čas kouzel, příběhů a společně strávených chvil. Třída byla plná Štístků Srdíčkových. Kapsičky měli až po okraj naplněné srdíčky pro radost a nezapomněli jsme ani na zlatý knoflík pro štěstí. Navíc každý hlídal svoji knížku Fantastických zaječích příběhů. Nemohli jsme se dočkat, až tu naši veselou partu pošleme do světa.

První Štístkové vykouzlili úsměv na tváři babičce Věrušce a dědečkům Mírovi a Honzíkovi. Vůbec nechtěli uvěřit, co jsme společně zvládli! Hned nám přečetli kousek knížky. Já jsem se tam poznal! Já taky!

Další skřítkové putovali k našim maminkám a tatínkům! To bylo pořádné překvapení! Nikdo nečekal, co dokážeme! A napsat knížku? To už vůbec ne! Každý hledal svůj příběh! My jsme nechtěli jít spát! U nás se četlo! U nás také! My jsme se nasmáli! Já se těším na další příběh! Spousta radosti a společně strávených chvil v rodinách.

Svého Štístka s knížkou se dočkali i ostatní dědečkové a babičky z Domova. Nikdy na ně nezapomínáme! A té radosti kolik bylo! Čteme si při společných setkáních. Třeba když čekáme, až se nám upečou koláče nebo nakyne těsto.

Rozdávat radost nás prostě baví!

Několik Štístků zbylo i pro naše přátele a kamarády. Hlídají a vyprávějí naše příběhy. Čte se úplně všude!

Rozdávat radost nás prostě baví. Díky přání Štístka známe cenu přátelství. Umíme psát příběhy. Poznali jsme, jak moc práce a lásky se skrývá za každou knížkou. Víme, kolik kouzelných chvil můžeme při jejím čtení zažít, jak nás umí zahřát a spojit společné zážitky. Pochopili jsme, jak krásná je naše řeč a jak báječné je číst si s těmi, které máme rádi.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 3 - 4 / 2025 na straně 58-59.