Ochota pečovat o své blízké je vysoká. Ovšem nikdo by neměl zůstat na péči sám

Kolik z nás je ochotno postarat se o své blízké, když to bude třeba? I na tuto otázku hledalo odpověď Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dotazníkové šetření, které proběhlo v roce 2024, přineslo velmi pozitivní zprávu: 79 % populace uvádí, že je ochotno pečovat o blízkou osobu, zejména o nejbližší příbuzné, tedy o děti, partnera/partnerku nebo rodiče. Neformální péči poskytuje v Česku každý pátý dospělý občan.

Když je miluješ, není co řešit

Motivace k rozhodnutí pečovat vychází především z morálních závazků, společenských norem a silných citových vazeb k pečované osobě. Klíčovým pilířem při zajištění péče je rodina, která ji často poskytuje v rámci společného úsilí. Pouze necelá třetina občanů si však myslí, že podmínky pro poskytování neformální péče jsou ideální. Zajímavý posun je v tom, že deklarují větší ochotu se na zajištění péče finančně podílet oproti situaci v roce 2018. Každý pátý už dnes péči poskytuje.

Až 2,5 milionu intenzivně pečujících

Překvapivých 40 % dospělých uvádí zkušenost s déletrvající péčí, což ukazuje, že počet osob se zkušeností intenzivní péče může být v České republice až 2,5 milionu, a to s péčí trvající minimálně jeden rok v rozsahu více než 20 hodin týdně.

Neformálně pečující osoby představují velice pestrou skupinu s ohledem na věk. Přesto typickým pečujícím je žena ve věku 45 až 64 let. Pečuje nejčastěji o jednu osobu, a to o rodiče či prarodiče. Průměrně péči věnuje 29 hodin týdně, což je téměř 0,75 pracovního úvazku. Neformální péči zajišťují i muži, a to ve 40 %, což je dost nadstandardní situace v porovnání s Evropskou unií, kde se obvykle uvádí 25 %. Pro lepší představu: z deseti neformálně pečujících osob je 6 žen a 4 muži.

Osmdesát procent lidí potřebujících péči je v péči svých blízkých. (Eurostat)

Zátěž je enormní. Fyzická i psychická

Výstupy výzkumu potvrzují heslo, které razí sdružení irských pečujících: nikdo by neměl být na péči sám či sama. Neformálně pečující osoby v ČR podle svého názoru zajišťují 50 % potřebné péče, 35 % další neprofesionální příbuzní a jen z 12 % profesionálové. Průměrná délka péče je 5 let. V takovém rozsahu je péče náročná a má dopady na duševní a fyzické zdraví. Pečující také uvádějí zhoršení finanční situace: 24 % muselo omezit/zkrátit úvazek nebo odejít ze zaměstnání. Největší zátěž uvádějí ti, kteří pečují osaměle, nebo ti, na které péče zbyla. Na 40 % neformálně pečujících osob navíc nevyužívá žádné služby, které jsou jim určeny, jako je poradenství, vzdělávání či psychologická pomoc.

Téma neformální péče je velice aktuální s ohledem na skutečnost, že 80 % lidí potřebujících péči je v péči svých blízkých (Eurostat). Neformální pečující jsou klíčoví pro systém sociálních a zdravotních služeb i jeho udržitelnost a rozvoj v budoucích letech. V loňském roce se jejich definice dostala do novely zákona o sociálních službách včetně popisu jejich potřeb. Současně byl valorizován příspěvek na péči, což je příspěvek pro opečovávané sloužící k zajištění péče, i té poskytované blízkými osobami.

Text: Olga Starostová

Foto: Shutterstock

Mgr. Olga Starostová, odborná garantka projektu Podpora a zvyšování kvality služeb v oblasti péče a slaďování pracovního a rodinného života, Odbor rodinné politiky, ochrany dětí a sociálního začleňování, Oddělení koncepce rodinné politiky služeb péče o děti MPSV ČR

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 3 - 4 / 2025 na straně 60-61.