Andrea Janeková: Srdce s láskou darované je pohlazení po duši

„Ten projekt je prostě báječný! A když člověk zblízka vidí, co všechno děti společně se svými pedagogy dokážou, je v tom obrovská síla. Sounáležitost, respekt a láska obsažené ve všech jejich SRDCÍCH učí vytvářet pevné a laskavé mezilidské vztahy, udělat pro druhé něco navíc. Srdce s láskou darované je také pro děti příležitost zažít, že jsou důležitou součástí nějakého celku, že jsou pro něj užiteční, že druzí jejich práci oceňují, a to je pro jejich budoucí vývoj nesmírně důležité.“ To jsou slova porotkyně Srdce s láskou darovaného Andrey Janekové, která je jedním z předních očních mikrochirurgů, ale také hlavně maminkou dvou dcer.

Máte za sebou první rok v Srdci s láskou darovaném v roli porotkyně. Co ve vás zanechalo největší dojem?

Těch silných pocitů a zážitků s projektem spojených bylo za ten rok mnoho, protože u nás žila Srdcem opravdu celá široká rodina. Když jsem se totiž před mou starší dcerkou vloni na podzim o Srdci s láskou darovaném zmínila, prohlížela si se mnou zvědavě webové stránky projektu a práce, které děti v minulých letech v rámci Srdce vytvořily – a strašně se jí to zalíbilo. Své nadšení přenesla i na své spolužačky a spolužáky, takže se nakonec do 11. ročníku zapojili s několika projekty. Doma jsem na ní viděla, s jakou opravdovostí a zápalem vymýšlejí, co a pro koho udělají, jak se jejich SRDCE postupně rodí a jak tím jejich týmy žijí. Konkrétně za naši rodinu musím přiznat, že jsme se prakticky zapojili i my s manželem a prarodiče, například tím, že jsme všude sháněli deky a jiné důležité potřeby pro psí útulek.

O to těžší bylo, když jsem jako porotkyně měla zaslané projekty hodnotit, protože jsem si za každým z nich představila to obrovské nadšení a energii, s jakou vznikaly. Samozřejmě včetně obětavosti a zápalu pedagogů, kteří do toho s dětmi jdou, a zvlášť u těch nejmenších jsou hlavním hybatelem. Mají můj obrovský respekt!

Právě to, co uděláme navíc, nás v životě nejvíc posouvá.

Znovu jsem musela obdivovat i nekonečnou kreativitu zúčastněných a mimo jiné i to, jak Srdce propojuje čím dál víc dětí i dospělých, kteří by se třeba v běžném životě ani nepotkali. To souznění je nádherné pozorovat. Prostě se mi líbí, že Srdce s láskou darované už málokdo vnímá jako soutěž, v níž jde o výkon. Tady jde o společný prožitek, o přístup k životu.

Adam a Andrea Janekovi na slavnostním setkání finalistů 11. ročníku Srdce s láskou darovaného

Co byste doporučila týmům jako porotkyně? Je něco, na čem se vyplatí zapracovat, co neopomenout?

Víte, hodnocení porotců bude vždycky velmi osobní a je to přirozené. Navíc stále platí to, co všichni organizátoři a podporovatelé Srdce tvrdíme, že jsou pro nás hrdinové a vítězové všichni, kdo se do projektu zapojí. Přesto se do sněmovny všichni nedostanou – a určitě o to také usilují. V tomto smyslu bych možná doporučila soustředit se i na tu pomyslnou závěrečnou třešničku na dortu, tedy na prezentaci, kterou jednotliví vedoucí týmů posílají organizátorům projektu a která je pak zveřejněna na webových stránkách. Porotci hodnotí právě to – text, fotky, videa – a ve velikém počtu projektů ve výsledku zaujme i kreativní nápad, zpracování, kvalita… Sama velmi často prezentuji výsledky práce naší oční kliniky v zahraničí a vím, jak je důležitý nejen obsah, ale také forma prezentace.

A co byste popřála projektu do 12. ročníku?

Všem SRDCAŘŮM hodně tvořivosti a radosti! A Srdci bych přála, aby měli tu šanci se s ním osobně seznámit a prožít jeho krásu další, noví SRDCAŘI. Věřím, že se nám společně opět podaří rozdávat radost a naději tam, kde to je zapotřebí.

S Andreou Janekovou si povídala Jana Jenšíková

Foto: Luděk Krušinský a Marek Jenšík

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2025 na straně 20-21.