Robert Čebiš: Chemie není strašák, ale náš každodenní parťák a přítel

Soutěž Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR patří mezi prestižní celostátní akce určené pro žáky 8. a 9. tříd základních škol. Vznikla již v roce 2007 a postupně se rozrostla z regionální soutěže v událost, která dnes oslovuje přes 23 tisíc mladých chemiků po celé republice. Dětem nabízí možnost objevovat chemii v každodenním životě, zapojit se do týmových projektů, zábavných úkolů a experimentů, které rozvíjejí kreativitu i odborné znalosti. O soutěži jsme si povídali s jejím organizátorem Robertem Čebišem přímo v jeho pardubické kanceláři.

Můžete nám prozradit, jak se Mladý chemik narodil?

Soutěž se zrodila už v roce 2007 v Pardubicích, a to ve spolupráci Střední průmyslové školy chemické a společnosti Synthesia. Jak Mladý chemik rostl, po dvou letech představoval pro školu velkou zátěž, a tak jsem byl požádán, abych se ujal jeho organizace. Dnes už je to patnáct let, co se podílím na jeho „režii“.

Soutěž nevznikla z pouhého rozmaru, šlo o čistě pragmatický důvod: tehdy byl velký pokles zájmu o studium chemie a průmyslová škola neměla dost studentů. Přitom Pardubicko je region chemii zaslíbený. Máme tu chemičky, vysokou školu a dlouhou tradici. Takže jsme přemýšleli, jak mladým lidem předmět přiblížit, aby si řekli, že by stálo za to jej studovat.

Chemie všude kolem nás

Jaký je tedy hlavní cíl tohoto projektu?

Cílem je ukázat, že chemie není žádný strašák, ale vlastně náš každodenní parťák. Učíme děti poznávat, kde všude se v běžném životě nachází. Je totiž všude kolem nás – v oblečení, lécích, barvách, technologiích. Lidé si jí bohužel všimnou, až když je problém, když vybuchne chemička nebo se znečistí vody. To dobré, co chemie dělá, se bere jako samozřejmost, a to jsme chtěli změnit.

Čím se Mladý chemik liší od ostatních soutěží?

Nechtěli jsme soutěž jen pro ty nejtalentovanější žáky, jako je například Chemická olympiáda. Naopak jsme se rozhodli jít cestou „odspodu“ a udělat ji přístupnou pro co nejvíc dětí. Takže jsme zvolili zábavnější formu. V testech jsou kvízy, křížovky, doplňovačky a rébusy. Děti se během toho něco naučí, ale zároveň je to baví. Díky tomu mohli učitelé zapojit celé třídy, ne jenom pár vybraných žáků. Kromě toho jsme chtěli, aby to nebylo jen o testech, a tak jsme začali dělat doprovodný program. Chemické pokusy, show, někdy i exkurze nebo přednášky pro učitele. Snažíme se, aby samotná účast byla pro učitele a žáky příjemným zážitkem, včetně toho, že jim zajistíme občerstvení, dárky, vytvoříme fajn prostředí. Aby věděli, že si jejich času vážíme

Chemie a kreativita patří k sobě

Prostor pro kreativitu

V Pardubicích jste navíc zavedli týmovou soutěž projektů, která je velmi oblíbená. Co vám na ní přijde nejzajímavější?

Z mého pohledu je projektová část ta nejzábavnější a nejkreativnější. Učí děti spolupráci v týmu, což je hrozně důležité. Třeba dva jsou výborní chemici, ale třetí umí šít kostýmy, čtvrtý psát básně, další to všechno technicky zpracuje.

A najednou to celé funguje jako tým, každé dítě přispěje podle svého talentu. Výsledek je nejen odborný, ale i zábavný a lidský. To mě na tom baví nejvíc, že se stírají hranice mezi vědami, žánry, dovednostmi a vzniká z toho něco originálního, co má smysl a funguje i v rámci chemie.

Na které projekty nejraději vzpomínáte?

Obecně bych rád vyzdvihl všechny projekty, které se nebojí kreativity a tvořivosti. Nejvíc mě baví, když děti dokážou prolomit hranice mezi žánry. Když to není jen čistě o chemii, ale propojí svůj projekt s literaturou, divadlem nebo hudbou. Téma musí být chemické, musí být odborně zdůvodněno, ale forma je zcela volná. Takže pak přicházejí v kostýmech, hrají divadelní scénky, skládají písničky o chemii, někdy i své vlastní. Některé týmy měly dokonce i kapelu a zpívaly na chemické téma! To je prostě skvělé, když vám někdo složí báseň nebo árii na téma chemie.

Byl mezi nimi nějaký, který vás mimořádně oslovil?

Vzpomínám si na jeden, který si mě doopravdy získal, a myslím, že i vyhrál. Dělala ho základní škola v Brandýse nad Orlicí. Tématem byla voda, její chemické složení a význam pro život. Jedním z vrcholů projektu byla recitace Skácelovy básně „Modlitba za vodu“, kterou zhudebnil Hradišťan. Bylo to dojemné, krásně propojené s tématem, a přitom to pořád sedělo chemicky. Když někdo „nacpe“ Skácela do chemie, má u mě velké plus! Já sám projekty nehodnotím, to dělá odborná komise. Jsou to chemici, kteří posuzují hlavně odbornou stránku. Ale když je projekt odborně v pořádku a zároveň dobře zpracovaný a nápaditý, tak samozřejmě získává body navíc.

V čem je podle vás chemie důležitá?

Ona má jednu zvláštní vlastnost, dokáže být skrytá. Řeknete „chemie“ a lidem se často vybaví chemička, ale ve skutečnosti s chemií prožijete celý den, aniž byste si to uvědomili. Boty, oblečení z umělých vláken, silonky, plastové věci – to všechno je její výsledek. Když zapnete tablet nebo mobil, i tam je chemie. Je doslova všude kolem nás, jen se o ní nemluví, protože není nápadná, nekřičí, ale tiše nám zpříjemňuje život.

Dětská laskavost a inspirace

Týmová spolupráce, kreativita, pozitivní energie, celostátní rozsah... Nejen to mají společné Mladý chemik a Srdce s láskou darované. Souhlasíte? Jaký dojem na vás dělá naše SRDCE?

Přijde mi to jako strašně fajn projekt. Navíc se mi líbí, že klade důraz na hodnoty, které dnes nejsou příliš „v módě“. Dneska je společnost hodně zaměřená na výkon, úspěch a peníze. A najednou se objeví projekt, který jde proti proudu a snaží se udělat někomu radost, pomoct druhým. A to je podle mě hrozně důležité a pozitivní.

V projektu Srdce s láskou darované děti tvoří symbolická srdce jako projev poděkování a vděčnosti. Jak jste se cítil, když jste na jaře od kolektivu dětí ze ZŠ Hálkova Humpolec SRDCE dostal?

Byl to pro mne silný zážitek. SRDCE jsem dostal během projektového dne Mladého chemika. Neměl jsem o tom dopředu sebemenší tušení a byl jsem mile překvapený, zaskočený a až dojatý. ZŠ Hálkova Humpolec je už nedílnou součástí Mladého chemika a paní učitelka Ivona Krčilová by sama zasloužila metál za to, jak dokáže děti pro chemii nadchnout. A nejen pro ni, ale i pro váš projekt.

Jak nás mohou děti inspirovat?

Velmi. Třeba tím, že dítě vidí svět, jako by ho vidělo poprvé, čerstvýma, neopotřebovanýma očima. Nevnímá věci jako rutinu, ale každý den znovu a jinak. To je ta dětská mysl – úžas, údiv, kreativita. Dítě si umí hrát, a kdo si hraje, tvoří, a v tom je obrovská inspirace.

„Rád bych znovu moc poděkoval paní učitelce Ivoně Krčilové a dětem ze ZŠ Hálkova Humpolec za to, že mi darovali SRDCE. Moc si toho vážím,“ říká Robert Čebiš

Text: Magdalena Sobotková

Foto: archiv projektů Mladý chemik a Srdce s láskou darované

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 5 / 2025 na straně 32-34.