Michal Nesvadba: Stále mám srdce na dlani
Věříme, že českého umělce Michala Nesvadbu není třeba dlouze představovat. V televizní Kouzelné školce se dětem věnoval bezmála čtvrtstoletí, vyrostlo na něm u nás několik generací. Již třetí školní rok je součástí poroty Srdce s láskou darovaného a na jaře se opět zhostí nelehkého, leč radostného úkolu vybrat mezi mnoha úžasnými projekty ty, jejichž tvůrci si v červnu převezmou v Praze speciální ocenění. Jakpak se v této zodpovědné roli cítí? A čemu se věnuje teď, v předvánočním čase?
Milý Michale, před třemi lety jste se stal členem poroty Srdce s láskou darovaného. V našem rozhovoru jste tehdy řekl, že byste nejraději ocenil úplně všechny účastníky. Ale pak jste s radostí zjistil, že oni opravdu všichni nakonec oceněni byli, což je podle vás úžasné. Jak se ve své zodpovědné roli porotce cítíte dnes?
Především bych chtěl poděkovat, že mohu s vámi všemi již potřetí sdílet tuto velkou událost. Říká se, že bylo už všechno vymyšlené, ale práce dětí a jejich nápady pokaždé překvapí. Mé těšení je tedy na místě. Nejvíc si cením toho, že děti stály před výzvou, která mohla být pouze řečená, zhostily se jí a dotáhly ji do úspěšného konce. To je na tom vždycky to nejtěžší, a proto dopředu, mimosoutěžně opět říkám, že „zlatá“ patří všem.
← Vánoční pohoda u Nesvadbů. Michal se synem Markem a vnuky Míšou a Kríšou vloni u stromečku
Jste autorem všech svých vystoupení a práci s dětmi se pilně věnujete celý život, což už je, s dovolením, spousta let. Co vás na tom tak strašně baví a naplňuje, že i po takové době dokážete nacházet cestu k dětským srdcím, přicházet s novými úspěšnými nápady a nepodlehnout vyhoření?
Baví mě na tom, jakým způsobem své diváky zaujmu. Kdybyste mě sledovali těsně před mým vystoupením v zákulisí, viděli byste takovou malou „instrumentální ouverturu“. Moje představení totiž začíná už za oponou bez diváků, protože židličky v šatně jsou prázdné. Není to rozcvička, ale takové pohyby, gesta, mimika, co za chvíli propojím se slovem na jevišti. Vyhoření se bojím, ale zatím se mi stále do hlavy inspirace jen hrne.
Procházky máme moc rádi (s manželkou Andreou) →
Počítal jste si někdy, kolik představení jste už pro děti v životě odehrál? To musí být ohromné číslo! Máte mezi svými programy nějaké rekordmany?
Spočítat všechna představení bych asi dokázal, protože si pečlivě archivuju své kalendáře už od svých osmnácti let. Prosím, ale ať vás ani nenapadne hledat ve Wikipedii, kolik je mi už let a jak dlouho hraju, když stále ještě hraju. Rekordmana ve svém repertoáru samozřejmě mám. Je to mé první představení s názvem Michal je pajdulák, které vypráví o našem těle, co kde máme. Kupodivu je mým nejoblíbenějším. Chytré bylo, že kostým se tehdy ušil větší, takže se do něj stále s přehledem vejdu.
Vánoce nám pomalu ťukají na dveře, Ježíšek chystá dárečky pod stromeček. Na vašich webových stránkách vidíme, že máte třeba jedno dopolední a jedno odpolední představení pro děti v jeden den, a přitom každé v jiném městě. Je toto váš obvyklý pracovní režim, nebo je předvánoční čas náročnější?
Kalendář akcí, které vidíte na mém webu, zdaleka neodpovídá tomu všemu, co je v mém stolním kalendáři. K prosincovému hraní, o kterém mluvíte, přibyly ještě různé „Mikulášské nadílky“, ale taky třeba několik talk show nebo soukromých vystoupení. Máte pravdu, že prosinec patří k těm měsícům, kdy jsem na roztrhání a hraju někdy dvakrát až třikrát za den s několika přejezdy. Ale těsně před Vánoci zařadím zpátečku a zacouvám tam, odkud jsem vyjel. Vánoční svátky prožiju s rodinou v klidu, se vší láskou a radostí, která k nim patří.
← Vzpomínky na Vánoce z dob dětství jsou silné (rodina Nesvadbových i s babičkou a psem Leem)
Jak se nejen mezi umělci říká, show must go on, jeden rok končí a další začíná. Na co se od vás můžeme těšit v roce 2026?
Letos jsem začal koketovat s „výtvarným uměním“, ale po svém. Tentokrát to není práce pro děti, ale naopak pro dospělé. Možná by bylo trefnější říct, že maluju pro ty, co na mně vyrostli. Tvořím krátká videa, ve kterých místo tužky mám v ruce samolepicí pásku, s níž kreslím na velké desky, s nutnou dávkou fantazie. Každá kresba má určené téma a neverbální pointu, kterou k dílu dohraju. Naplňuje mě to a příští rok budu určitě na videích pracovat mnohem intenzivněji.
Od února se opět rozjedu za dětmi po celé České republice se svými představeními a doufám, že v podpaží jim přivezu dvě nové knížky. A protože i já mám srdce na dlani, tak rok 2026 nebude jen o práci. Svůj čas bych rád trávil taky co nejvíc s rodinou a svými vnuky. Ty by měla hned zkraje nového roku doplnit vnučka. Na to se opravdu moc těším.
Michalův tatínek Miloš Nesvadba maloval, kudy chodil. Na snímku s vnoučkem o Vánocích v roce 2011 (vlevo), Michal a jeho nová láska – malování lepicí páskou (na obrázku Halloween) (vpravo)
Za rozhovor děkuje Martina Hošková
Foto: archiv Michala Nesvadby
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2025 na straně 8-10.