Lucie Ernestová: Moje tvorba musí rezonovat se mnou i s tím, co žije svět kolem

Pravidelným čtenářům AGE netřeba výtvarnici a velkou srdcařku Lucii Ernestovou představovat. Navštívili jsme ji v jejím krásném domku v lese a povídali si o tom, jak tvoří. Zvlášť nás zajímalo, jak spatřil světlo světa její autorský kalendář Miluj svůj život, který už sedmým rokem vychází v nakladatelství Synergie. Odkud přichází inspirace, jak vznikají ilustrace a texty, které oslovují tisíce lidí, a jak se skrze tvorbu proměňuje i ona sama.

Cesta k obrazové tvorbě

Malování mě provází od dětství. Byla to pro mě vždycky forma relaxace – způsob, jak se ztišit a být sama se sebou. I když mě život zavedl jinam, ke studiu stavebky a architektury, kreslení jsem nikdy neopustila.

Nakonec jsem se k němu oklikou vrátila přes grafický design až zpět k ilustraci. Zásadní zlom přišel, když jsme se odstěhovali z města. Ten prostor a ticho mi otevřely stavidla kreativity. Začala jsem tvořit mnohem víc a inspirace přicházela ze všech stran. Nešlo ji zastavit.

Inspirace ze světa i zevnitř

Velkou roli v mé tvorbě hrálo cestování. Několik let jsem s batohem cestovala světem – Austrálií, Indií, ostrovy i horami. Pozorovala jsem lidi, přírodu, kultury. Mám v sobě asi něco jako houbu: nasávám dojmy, barvy, situace, emoce. A pak se z toho všeho rodí obrazy.

Jsem typ, který se rychle nadchne a musí tvořit. Dřív jsem hned všechno realizovala, dnes si nápady občas ukládám „do šuplíčku“, aby mohly dozrát. Když pracuju na konkrétním tématu, hodně medituju. Není to žádná naučená meditace, spíš moje vlastní. Sedím, dívám se do krajiny nebo jen čekám. Vstoupím do vnitřního prostoru, kde se nápady objevují samy.

Často mě inspirují právě cesty. Když se dostanu do klidu, kde mysl přestane plánovat, nápady přicházejí. Někdy přes konkrétní si­tuace, obrazy, setkání. Každý obrázek má svůj příběh.

Každý obrázek má svůj příběh.

Jak se rodí kalendář

Nechci opakovat stará témata, takže pokaždé přichází směs obav, trémy a zvědavosti: Co letos přijde za nápady?

Na začátku si sednu a ladím se na to, co žiju já, moji blízcí i svět kolem. Kladu si otázku: Jaké téma teď svět potřebuje vidět? Co je dobré vytáhnout na světlo? Zapisuju si nápady, nechávám je uzrát a sleduju, co se z nich vyvine. Někdy text přijde snadno, jindy potřebuje čas, ticho a hledání. Ale vždycky musí rezonovat – se mnou i s tématem doby.

Proces tvorby kalendáře trvá několik měsíců. Nejdřív vzniknou témata, pak skici, z nich konkrétní kresby. Ty následně koloruju v počítači a ladím detaily. Každý obrázek v sobě skrývá malé detaily, které člověk může objevovat postupně.

Od ilustrace k hlubokým tématům

Pro Synergii tvořím kalendář Miluj svůj život už sedm let. Původně jsem ilustrovala texty Louise L. Hay, postupně jsme ale s majitelem Synergie Robertem Gajdošem došli k tomu, že některé myšlenky nejsou úplně přirozené pro náš evropský kontext. Začala jsem proto psát vlastní texty – a od té doby vznikají kalendáře, které jsou hluboce osobní.

V mé tvorbě se často objevují ženy – silné, citlivé, proměnlivé. Téma ženské odvahy, tvořivosti a proměny se vrací znovu a znovu. V obrazech se často něco hýbe, mění, přechází, jako kdyby někdo šel dál. Vnímám to jako metaforu cesty. Každý obraz, každá karta je malý krok k sobě.

Proč tvořím

Mým cílem je inspirovat lidi k zamyšlení, k setkání se sebou samým, ke zvědavosti na to, co v nich rezonuje. Chci, aby obraz i text byly archetypální – aby se člověk mohl v detailech ztratit a zároveň se v nich najít. Aby se mu otevřel prostor pro objevování vlastního příběhu.

Když mi něco v životě chybí, vytvořím to

Kromě kalendářů mám za sebou i několik her pro děti. Vznikly v době, kdy byli moji synové malí a na trhu chyběly smysluplné hry pro nejmenší. Vymyslela jsem asi dvacet her propojených do pěti „knížkoher“ – a dodnes se jich prodalo přes sto tisíc. Později vznikly i karty Cesta k sobě, Cesta životem a partnerské karty. Vždycky jako odpověď na to, co jsem sama zrovna potřebovala zpracovat. A protože tvořím i praktické věci, na mém e-shopu Duhová kočka najdete tašky, dárky, drobnosti... a nejnověji třeba samolepky na zavařeniny.

Zdroj: Synergie

Foto: Pavel Ovsík, archiv Synergie a L. Ernestové

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2025 na straně 18-20.