• O vydavateli
  • Reference
  • Ceník
  • Archiv
  • Články
  • TECH EDU
  • Soutěž
  • Kontakt
  • Alenka už není jen v říši divů a za zrcadlem. Vstoupila do 12. ročníku Srdce s láskou darovaného

    Text: Jana Jenšíková

    Foto: archiv Pavla Marka

    AGE 1 - 2 / 2026

    „Krásná kniha Lewise Carrolla mě provázela celým životem. Už v roce 1994 jsem její vizuální scénickou podobu zpracoval pro pražské divadlo Ta Fantastika. V průběhu dalších let jsem projekt mnohokrát vylepšoval, vždy s ohledem na neuvěřitelně rychlý rozvoj technických a animačních prostředků. Inscenace Alenka v říši divů s námi projela čtyřicet zemí světa, odehráli jsme přes čtyři tisíce repríz, získala řadu prestižních ocenění na mezinárodních divadelních festivalech. Nyní nastal čas, aby se vrátila k českým divákům,“ říká Pavel Marek, herec, scenárista, režisér, zakladatel a ředitel National Black Light Theatre Prague.

    O tom, že se Alenka stává také velkou SRDCAŘKOU, tu ještě bude řeč. Pojďme se však nejprve trochu vrátit do historie. Představte nám víc svůj umělecký příběh.

    Moje téměř padesátiletá profesní kariéra je velmi pestrá a mohu v nadsázce konstatovat s klasikem, že vším, čím jsem byl, byl jsem rád. Na začátku jsem stál před kamerou, ale pak jsem přišel na to, že mě to daleko víc baví na jejím druhém konci a ještě víc něco vymýšlet a produkovat. Odrazem toho je například společnost Fantasy Production, která vznikla v roce 2002 jako producentská skupina volně navazující na mé předchozí třináctileté spolumajitelské a producentské působení v pražském divadle Ta Fantastika. Po letech věnovaných především muzikálovým projektům, jako byly například Johanka z Arku, Krysař nebo Olympic, jsem nasměroval své další působení do zahraničí.

    Výrazně tomu napomohla stoletá povodeň v roce 2002, která kompletně zatopila divadlo v pražské Karlově ulici a způsobila nejen neuvěřitelné materiální škody, ale znejistěla nás ve smyslu dalšího působení na tomto zranitelném místě. Tato nejistota mě zavedla na novou cestu.

    Světem křížem krážem za obrovským úspěchem

    Nová cesta nejspíš znamenala vypořádat se s mnoha výzvami. Například přizpůsobit vaše představení zahraničnímu divákovi a poprat se s mezinárodní konkurencí.

    Ano, vyžadovalo to nový pohled, kreativitu a samozřejmě odvahu a houževnatost. Začal jsem připravovat mezinárodně srozumitelné projekty, které mohly cestovat světem a nebyly vázané na jedno působiště. Založil jsem National Black Light Theatre Prague.

    Naše produkce Alenka v říši divů, Gulliver či Baron Prášil si velmi rychle získaly přízeň diváků v mnoha zemích světa a byly oceněny na řadě mezinárodních divadelních festivalů, například na Edinburgh Festival Fringe, festivalech v Olite a v Almagru ve Španělsku, na Hong Kong Arts Festival.

    To nám otevřelo bránu ke spolupráci s americkou producentskou společností Columbia Artists Management (CAMI), díky níž jsme pak hostovali na prknech řady prestižních divadel světa. Byli jsme přizváni ke spolupráci na tvorbě několika mezinárodních koprodukčních projektů, jako byl Don Quijote – představení připraveného ve spolupráci se španělskými partnery ke čtyřstému výročí prvního vydání této knihy nebo nonverbálního zpracování Mozartovy Kouzelné flétny, jež jsme koprodukovali s producenty z Megaron Hall v řeckých Aténách…

    Takže bylo vše zalité sluncem.

    Tehdy ano. Bohužel pak přišla covidová pandemie a následně válka na Ukrajině. Svět začal řešit jiné problémy a kultura byla odsunuta na vedlejší kolej. Divadla ztratila dotace, řada musela z ekonomických důvodů ukončit své působení. Důsledky těchto pohrom dopadly i na nás. Přerušili jsme činnost divadla a své kreativní schopnosti věnovali jiným projektům.

    Alenka se vrací domů

    To už je ale naštěstí minulost. Dnes si povídáme právě po představení Alenky v říši divů v Doubku u Říčan.

    Z toho mám obrovskou radost. Při hledání prostoru pro znovunastudování našich inscenací jsme se náhodně ocitli v tehdy uzavřeném Hostinci v Doubku u Říčan. Místo nám učarovalo a rozhodli jsme se ho – stejně jako naše divadlo – znovu oživit. Pustili jsme se do rekonstrukce, stylově vybavili sál a prostor otevřeli veřejnosti pod značkou Dinner theatre – Hostinec v Doubku. Vyprodukovali jsme nový český country muzikál Pan Zbytečný v hlavní roli s Tomášem Linkou, otevřeli letní folkovou scénu a současně spustili práci pro dětské publikum. No a také jsme nově nastudovali naši nejúspěšnější inscenaci Alenka v říši divů, kterou jste dnes viděla.

    A musím říct, že je fantastická. Ale prozraďte, proč začínáte novou etapu vašeho divadla právě touto hrou?

    Svět se změnil. Covidová pandemie ovlivnila nejen naše zdraví, ale pochroumala i naše duše. Naučila nás komunikovat prostřednictvím displejů a obrazovek, donutila nás k bezkontaktnímu, virtuálnímu životu. Přirozenou potřebu lidských doteků nahradila láska přes internet, touhu po setkávání nahradil facebook. Naučili jsme se žít v říši za displejem a své city, emoce a touhy sdílet prostřednictvím klávesnic.

    A my si položili otázku: Dokážeme se ještě vrátit k přirozenému životu? Je to jen na nás. Každý konec přináší nový začátek, po každé krizi přichází katarze, ze dna se dá stoupat jedině nahoru.

    A tak jsme se rozhodli hledat cestu k návratu do normálního světa. A to prostředky, které nám jsou vlastní. Divadlem. Alenka v říši divů je k tomu jako stvořená. Naším krédem se stalo: Vraťme se ke kořenům přirozeného lidského bytí, objevme opět krásu vzájemné sounáležitosti, sdílených emocí a společných zážitků. Opusťme svět za displejem, nahraďme chladný virtuální vesmír počítačové obrazovky znovu vlastní fantazií. Krása se skrývá v přirozenosti, sdílené emoce jsou základem kontaktního světa. Zdravý rozum, láska, cit a fantazie vždy byly a doufejme i nadále budou motorem lidského bytí.

    V to doufáme i my a přejeme vašemu divadlu i Alence spoustu nadšených diváků. A snad můžeme prozradit, že mezi ně budou patřit i finalisté 12. ročníku Srdce s láskou darovaného, kteří se v červnu sejdou v pražském Divadle Broadway. Děkujeme!


    S Pavlem Markem si povídala Jana Jenšíková

    Foto: archiv Pavla Marka

    Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 - 2 / 2026 na straně 7-9.