Když neznáte cíl, nelze najít cestu

Devátá třída u nás doma znamenala jediné téma: kam dál. A díky tomu jsem si znovu vybavila, jak jsem byla v tomtéž věku úplně ztracená.

Lidé se podle mě dělí do tří skupin:

• ti, kteří odmala vědí, co chtějí dělat;
• ti, kteří se nechají vést rodiči;
• a pak ti, kteří hlavně vědí, čemu se věnovat nechtějí.

A přesně tam jsem tehdy patřila já.

Až na střední škole jsem zjistila, že studuju něco, co mě vůbec nezajímá. Nakonec jsem si svoji cestu našla – ne díky škole, ale díky vlastnímu nadšení a chuti být v něčem opravdu dobrá. Ta oklika mi nakonec prospěla, ale kdybych dřív znala své talenty, ušetřila bych si spoustu tápání.

S tímhle vědomím jsem šla do podpory svého syna. Nechtěla jsem vybírat školu. Chtěla jsem mu pomoct najít jeho směr a osobní účel. Protože když víte „to svoje“, všechno ostatní se skládá mnohem snadněji.

Syn absolvoval speciální konzultaci „základy brilantnosti“ a tam našel svůj osobní účel. Říkal mi: „Mami, není jednoduché poznat vlastní talent. Jsou to věci, které děláš snadno a rád, ale člověk sám nepozná, jestli je to opravdu jeho dar, nebo jestli to jen baví všechny.“ A díky speciálním cvičením na to přišel.

Největší výhra je mít cíl, který nám dává smysl, a jít si za ním.

Objevil, že chce lidem pomáhat rozumět jejich potížím a hledat pro ně nejlepší řešení. A protože miluje pohyb a zdravý životní styl, našel si i konkrétní směr: fyzioterapii. Najednou všechno zapadlo. Má cíl, který mu dává smysl, a těší se na něj.

Pak je rozhodování o škole i úsilí, které to vyžaduje, mnohem jednodušší. Nejtěžší je totiž tlačit někoho kupředu, když neví, kam jde a proč.

Jako rodič teď nemám obavy. To nejdůležitější totiž má: ví, co chce dělat, jak být užitečný a zároveň co ho bude naplňovat. A jestli jednou svůj směr změní? To je v pořádku. Už ví, jaké to je mít cíl a jít za ním. A to je ta největší výhra.

Text: Lucie Spáčilová

Foto: Shutterstock

Lucie Spáčilová je zakladatelkou a spolumajitelkou společnosti Performia CZ a také porotkyní projektu Srdce s láskou darované.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 1 - 2 / 2026 na straně 33.