Kraj nebes aneb V Pupku světa
Ten malý kus pevniny o ploše přibližně sto šedesát kilometrů čtverečných objedete klidně za jeden den. Má spoustu názvů: Kraj nebes, Oči, které hledí do nebes, Velká země, Pupek světa, Rapa Nui… U nás nejodlehlejší obývaný ostrov světa většinou nazýváme Velikonočním ostrovem. Je to zvláštní a magické místo, trojúhelník země uprostřed oceánu, neuvěřitelně izolovaný ze všech stran. Nekonečná masa vody naráží na úbočí vyhaslých sopek, které před mnoha miliony let pronikly nad hladinu a poskytly úrodné místo, jež na svých toulkách pod Jižním křížem objevili dávní Polynésané.
Kolem roku 1550 jich tu prý žilo kolem dvanácti tisíc ve zhruba desítce klanů. Řevnivost mezi klany a ruku v ruce s tím mnohdy nesmyslné stavění soch ostrov přivedly k záhubě. Nejen že nebylo už z čeho stavět, ale ostrov bez stromů potřebných k transportu soch začal podléhat erozi, nebylo na čem vařit, nebylo co jíst. Když ostrov našli Evropané, nebylo po palmových hájích ani památky, příroda byla zdevastovaná a všechny sochy moai, které měly chránit teritorium a uctívat duchy předků, byly povalené. Je to především zásluha slavného norského cestovatele Thora Heyerdahla, že některé moai opět stojí vzpřímeně a zahleděně na opravených platformách ahu. A mimochodem, je úsměvné, že je u každé z nich cedulka se zákazem dotýkání, ale všudypřítomní polodivocí koně, kteří určitě někomu patří, se o sochy slastně drbou.
Mezi ostrovany nebo alespoň mezi těmi, kteří zde provázejí turisty, je známý také český archeolog Pavel Pavel, který potvrdil jednu z teorií přemísťování obrovských soch z lomu kráteru Rano Raraku na jejich ahu po celém ostrově. V roce 1981 vyrobil s přáteli dvacetitunový betonový model sochy moai, aby vyzkoušel, jak s ním lze pohybovat pouze pomocí lan, která ovládá jen menší skupina lidí. Pět let nato ho Thor Heyerdahl pozval na Velikonoční ostrov, kde experiment zopakovali, ale s původní sochou. K jejímu „rozpohybování“ bylo zapotřebí pouze šestnáct lidí s jedním vedoucím a několik lan. Přitom Heyerdahl se předtím domníval, že je k tomu potřeba stovek lidí.
Když jste v blízkosti magických moai, honí se vám hlavou myšlenky: „Chodily“ tedy sochy, nebo byly vláčeny na „saních“ z klád původních palem? Přinesly svým stavitelům zkázu, nebo slávu? Každopádně majestátnost a síla těchto mohutných kamenných děl vás ohromí.
Dnes je Pupek světa součástí Chile a je zapsaný do Světového dědictví UNESCO. Ostrované, kterých tu žije zhruba šest tisíc, jsou drsní i milí současně. Čiší z nich neklidná povaha bojovníků chránících své teritorium a své legendy. Třeba tu o Ptačím muži, který si musel obhájit šikovnost, odvahu, důvtip a vytrvalost mezi ostatními bojovníky při slézání třísetmetrového strmého útesu kráteru Rano Kau, přeplavat na nedaleký ostrůvek Motu Nui, najít první vejce rybáka a neporušené ho donést zpátky stejnou cestou do vesnice Orongo a tím se stát náčelníkem celého ostrova na další rok.
Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2016 na straně 44-45.